Milí čtenáři Chechtavého tygra,

Téměř každý to musí občas podstoupit - návštěvu holiče nebo kadeřníka. Pro ženy je to většinou vítaná kratochvíle, pro nás muže je to spíš nutnost. Ale když se v současnosti dívám na ztepilé jinochy, možná, že i pro ně je to událost, na kterou se těší. Ne tak pro mě. Dostávám všetečné otázky typu: „A jak to chceš, do ztracena?“ Nebo ještě lepší: „Přes uši a necháme kotlety?“ Fakt bych se nerad nikde ztrácel a už vůbec ne v řeznictví kvůli kotletám. „Chceš to na havla?“ Teď to dilema, jestli na Havla, Klase, Zemana nebo Pavla? Fakt nevím. „Prostě mě ostříhej tak, aby mi to slušelo!“ Stříhá mě kamarádka kadeřnice a vím určitě, že to je přesně to, co chce slyšet. A závěr stříhání je potom zábavný v tom, že čekám, zda se mi kousky vlasů dostanou i na tělo a tím mě vše štípe a škrábe. Dospěl jsem k závěru, že se to asi děje pouze mě, protože všichni kolem to neřeší. Takže mi nezbývá, než se těšit na to, až dosáhnu věku jako můj děda, kdy o všechny vlasy přišel a nastala holohlavá svoboda bez holiče. Ještě to asi chvíli potrvá.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Víte co je drzost?
Požádat plešatého o hřeben.

Víte co jsou rozporuplné pocity?
Když se vaše tchýně nabourá ve vašem novém autě.

On: „Půjdeš se mnou do posilovny, miláčku?“
Ona : „To jako myslíš, že jsem tlustá?“
On: „No dobře, když se ti nechce…“
Ona: „A ke všemu jsem teda líná, co?“
On: „Uklidni se prosím.“
Ona: „Máš mě za hysterku?“
On: „Víš, že o to vůbec nejde…“
Ona: „Tak proč ti tak záleží na tom, abys šel sám?“

Víte co je umění?
Podat ruku mravenci v boxerské rukavici

Mladá a starší zaměstnankyně jdou na zákaznický den. Mladá s kupou prezentací, notebookem, dvěma mobily, IPODem, na krku tři čipové karty, kufřík plný CD, DVD, flešek atd. Starší uvolněná, jen s igelitkou s jablkem a jogurtem. Mladá s obdivem:
„Vy to máte všechno v hlavě, že?“
„Ne, u prdele, paní kolegyně.“
(J.Skalla)

Dneska je mi fakt hodně zle, tak blbě mi snad nikdy nebylo.
Asi mi včera někdo něco hodil do piva… nebo whisky, vína, rumu, vodky, becherovky.
Vážně nevím.

V letadle sedí vedle sebe mladá žena a kněz. Po chvíli žena osloví kněze: „Otče, mohu vás poprosit o laskavost?“
„Ale jistě, dcero. Co pro vás mohu udělat?“
„No, … víte, koupila jsem mamince drahý fén, je ještě nevybalený a beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla. Mohl byste jej pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem. Vás nebudou kontrolovat.“
„Rád vám pomohu. Ale varuji vás, nebudu lhát.“
Na celnici: „Otče, máte něco k proclení?“
„Od temene své hlavy až po pás nic“
Celníkovi to je divný, tak se ptá: „A co máte k proclení od pasu po podlahu?“
„Nu, … úžasný přístroj, určený k tomu, aby dělal radost ženám … zatím však nepoužitý.“
„Kristepane! Běžte, otče! Další!“
(J.Skalla)

Baví se dva kamarádi v hospodě: „Člověče, včera jsem si doma pěkně naběhl. Ležíme večer s manželkou v posteli a já chtěl trochu zpestřit naše radovánky. Navrhl jsem jí, že bychom si mohli zahrát na doktora ...“
„No - a co na to ona?“
„Tak si představ - ta bestie si mě objednala až na srpen, prý má plno!“
(J.Skalla)

Ovčák jednou pásl svoje stádo na vzdálené pastvině, když k němu zčistajasna zamířil fungl nový Jeep Cherokee. Zastavil a z okna vyhlédl mladý muž v obleku od Brioniho, v botách Gucci, s brýlemi RayBan a kravatou YSL. Povídá ovčákovi:
„Když vám přesně řeknu, kolik ovcí máte ve stádu, dáte mi jednu?“
Ovčák se na yuppíka podíval, pak se ohlédl na mírumilovně se pasoucí stádo a řekl: „Dobře“.
Yuppík zaparkoval auto, vytáhl notebook, připojil ho na mobil, zasurfoval na stránku NASA, vyvolal si satelitní navigační systém GPS, naskenoval oblast a otevřel šedesátistránkovou tabulku v Excelu. Potom na miniaturní tiskárně vytiskl 150 stránek dlouhou zprávu a podal ji ovčákovi:
„Máte tu přesně 1586 ovcí“.
„To je přesné! Tak si jednu vyberte“ řekl ovčák. A dívá se, jak si mladík vybírá ovci a ukládá ji do svého Cherokee.
Pak povídá: „A když já vám přesně řeknu, jaké je vaše zaměstnání, vrátíte mi ji?“
„O. K., proč ne“ odpověděl mladík.
„Vy jste konzultant“ řekl ovčák.
„Přesně! Jak jste to uhod?“
„Jednoduše,“ na to ovčák. „Objevil jste se tu, i když vás nikdo nevolal. Chcete odměnu za odpověď na otázku, kterou sám dobře znám. A navíc tomu hovno rozumíte, protože jste si do auta nacpal mýho psa!“
(J.Skalla)

Londýnská kongregace se rozhodla odměnit svého rabína za 25 let věrných služeb plně placeným komfortním pobytem ve vyhlášeném rekreačním středisku na Floridě. Když tam rabín přijel a chce se ubytovat, najde ve svém pokoji ležet nahou dívku v posteli. Hned se sápe k telefonu a volá do své synagogy:
„Co to má znamenat? Kde jsou vaše ohledy vůči mně, kde je vaše úcta, kde je váš respekt? Jako váš rabín jsem na nejvyšší míru rozzloben!“
Dívka to nemohla neslyšet, mlčky vstala a začala se oblékat. Rabín se k ní otočil a mírným hlasem povídá: „Copak to provádíte? Na vás já se nezlobím.“
(T.Vodvářka)

Přijde paní učitelka do třídy a ptá se: „Děti, kdo si myslí, že je hloupý, ať si stoupne.“ Všichni sedí, jenom Pepíček se postaví. Paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?“ Pepíček: „To ne, ale je mi trapný vás nechat stát samotnou!“

Pepíček prosí tátu: „Tati, kup mi buben.“
„Nekoupím, budeš mě rušit při práci.“
Pepíček: „Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát.“

Paní učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: „Kdopak mi řekne, co to jo?“ Přihlásí se Pepíček: „Prosím, prdel.“ Učitelka nejdřív zrudla pak s brekem utekla ze třídy. Za chvíli vešel do třídy rozzlobený pan ředitel a postaví se před tabuli a povídá: „Může mi někdo vysvětlit, proč jste rozplakali paní učitelku? A kdo sem sakra nakreslil tu prdel?!“