Milí čtenáři Chechtavého tygra,
prázdniny jsou tady a s nimi i dovolené a letní radovánky. Ale také starosti typu : „Kam s ním?“ Ano, jedná se o naše potomky a prapotomky. Pokud jste již dospěli k šedinám a týkají se vás vnoučata, vaše děti to mají jednoduché. Je přeci jasné, že se děda s babičkou postarají. A oni se opravdu postarají. Vždyť jsou to jejich miláčci. Miláčci to jsou první dva dny. Co si budeme nalhávat, rodičovská vitalita nám prarodičům chybí a pokud je návštěva vnoučat trochu delší, lapáme po dechu a otvíráme další láhev vína pro zklidnění nervů. Jsme moc rádi, když k nám vnoučata přijedou a těšíme se na den, kdy už konečně vypadnou. Možná trochu přeháním, ale vzpomínám si na vyprávění kamaráda, který dostal na hlídání dva prapotomky, protože rodiče odjeli sami na exotickou dovolenou, kam se mrňousové nehodí. Když se potom jeho syn se snachou vrátili plni zážitků a ještě si chtěli nechat jeden den volna na vstřebání těch krásných chvil doma bez dětí, už to nevydržel, naložil roztomilá vnoučátka do auta a svištěl dvě stě kilometrů, aby je vstřebávajícím rodičům předčasně vrátil. Ale třeba jste ještě děda s babičkou plní energie a nadšeně vyhlížíte měsíc soužití se svými zlatíčky. Pokud ne, pro chvíle pohody a radosti, když už ti malí tyrani šli spát nebo si to alespoň myslíte, je tu zase váš Tygr s porcí dobré nálady.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Babka vyjde z vězení na amnestii. Přechází přes křižovatku na červenou a tak jí hned zastaví policajt a přísně jí napomíná: „Babi, to bude pokuta sto korun.“
„Ale to se nezlobte mladý pane, víte, pustili mě po deseti letech z vězení, světlo mě oslepilo a barvy se mi popletly.“
„No to je zajímavý, za co jste babi seděla?“
„Ále, synek byl drzej, tak jsem ho třískla kladivem po hlavě, až z toho chudák zblbnul.“
Policajt si sundá čepici a šťastně zvolá: „Mami, jsi to ty?“

Otec se ptá syna: „Čím chceš být, až vyrosteš, synku?“
„Blbečkem.“
„Cože?!“
„No ty pořád říkáš: Dívej, ten blbec má krásné auto, dívej, ten blbec má takovou vilu...“

Jde pán se svým synem do obchodu a jeho syn pořád křičí a řve na celý obchod.
Pán říká: „Alberte, jen klid, Alberte, uklidni se!“
Pozoruje ho jedna paní. Přijde k němu a říká: „Pane, vy jste ale hodný na svého syna.“
Pán říká: „Ale paní, já se jmenuji Albert!“

„Je to hotový andílek,“ chlubí se svým dospívajícím vnoučkem babička, „a pomáhá, kde to jde, jen loni prý odpracoval přes 100 hodin obecně prospěšných prací.“

„Vidíš, aspoň něco máme společného,“ nadšeně povídá vnoučkovi děda. „Ty se díváš na Červeného trpaslíka v televizi, já ho mám na zahradě.“

„Babi, zahraješ si se mnou na indiány?“
„Promiň, ale teď nemám čas. Řekni dědovi.“
„Ale toho už jsem skalpoval.“

Babička požádá malého Káju, aby jí došel pro noky. Chlapec jde a po cestě si pořád opakuje, aby to nezapomněl: „Noky, noky, noky...“
Ocitne se u kina: „Nokynokynokynokino - kino!“
„Babička chtěla, abych šel do kina!“

Povzdechne si děda: „Tak už tu zase máme prázdniny!“
„Co blázníš, ty přece nechodíš do školy.“
„To jo, ale vnuci ano.“

Milánek si o prázdninách stěžuje svému dědovi: „Víš, dědečku, život by mohl být tak krásný, kdybych neměl den co den nějaké nepříjemnosti s tvým synem!“

„Tak co, Pepíčku, jak se těšíš po prázdninách do školy?“ ptá se dědeček na konci prázdnin.
„No, asi jako ty na babičku, když se má vrátit z lázní.“

Přijde žena domů odpoledne z práce a její muž ji ve dveřích sdělí: „Ženo, dneska tě ušukám k smrti.“
Žena vběhne do koupelny, tam se mydlí, krémuje, maluje. Za půl hodiny vyjde z koupelny v lehkém odvážném župánku a vidí chlapa, jak sedí u televize kouká na fotbal, na stolku láhev piva a v ruce cigáro.
„No, tak co???“
„Změnil jsem názor. Daruji ti život.“
(T.Vodvářka)

Chlapi v hospodě říkají Karlovi: „Ty, Karle, prý je ta tvoje moc dobrá v posteli“.
Karel na to: „No, někteří říkají, že jo a jiní zas prý ne“.
(T.Vodvářka)

Povídá Karel kamarádovi: „Ty máš hrozně veselou ženu“
„Jak to?“
„No, minule jsem jí vykládal fór a ona se tak smála, až spadla z postele,“
(T.Vodvářka)

Syn jednoho rabína se nechal pokřtít. Přítel rodiny to otci vyčítá : „Jak jste mohl dopustit, aby se váš pan syn nechal pokřtít ? Co řeknete Bohu, až se vás jednou zeptá ?“
„Řeknu mu : A váš pan syn ?“
(P.Červenka)

„Řekněte, příteli,“ ptá se Žid svého obchodního partnera – křesťana : „Zítra se chci nechat pokřtít. Co si mám k tomu vzít na sebe ?“
„To vám při nejlepší vůli nedokážu říct. V naší rodině jsou to při téhle příležitosti plínky.“
(P.Červenka)

Nathan a Ruben přemítají, jestli se mají nechat pokřtít. „Já to udělám,“ říká Ruben. Nathan se rozhodne, že ještě počká a s Rubenem do kostela nepůjde. Když Ruben, čerstvě pokřtěný, vychází z kostela, ptá se ho Nathan : „Tak jaké to bylo ? Polili tě svěcenou vodou ?“ Na to Ruben : „Drž hubu, smradlavej Žide !“
(P.Červenka)

V panoptiku předvádějí trpaslíka tak malinkého, že ho principál ukazuje stojícího na krempě svého klobouku.
Chaim : „No, co to mu říkáš ?“
Jossel : „Pche, já už jsem viděl trpaslíky daleko větší !“
(P.Červenka)