Milí čtenáři Chechtavého tygra,
říká se, že každý druhý Čech je vodák a je známo, že jsme vodáckým národem. Nevím, kolik z vás každoročně vezme do ruky pádlo nebo spíš naše řeky pozorujete ze břehu, ale je jaro, tak určitě pár řádků o vodáctví unesete. Tento víkend jedeme s manželkou a kamarády otevírat do Zruče nad Sázavou Vodácké muzeum, které jsme před deseti lety založili. Jedná se o světový unikát, zřejmě opravdu nikde na světě takováto expozice neexistuje. A to ještě vyndáme staré lodě, lamínátky a žebrovky a splujeme si hezký úsek Sázavy na retroplavbě a k večeru si užijeme folkové muziky na festivalu. Ono to muzeum má ale v našem věku určitě nebezpečí. Je to podle toho rčení, že by si ženy po padesátce už neměli hrát na schovávanou, neboť by je nikdo nehledal. Tak my si musíme dávat bacha, aby si nás v expozici nenechali jako výstavní kousek. Nevíte-li co v sobotu s volným časem, návštěva Zruče nad Sázavou je dobrý tip na výlet a navíc máte možnost se naživo potkat s autorem Chechtavého tygra. Tak kdyby jste měli cestu, budu tam od sedmnácté hodiny moderovat festival, tak se neváhejte ke mně přihlásit.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Malý Honzík dostal talíř na stůl a hned se pustil do jídla.
„Honzíku, počkej, až se pomodlíme,“ napomenula ho maminka.
„Mami, nemusím,“ odpověděl Honzík.
„Ale musíš, u nás se přece před obědem vždycky modlíme,“ trvá na svém maminka.
Honzík se ale nedá: „No to jo, ale to jsme doma. Tady jsme u babičky a ta vařit umí.“

Z baru v Praze vyběhne majitel, popadne prvního policajta a táhne ho za sebou: „Pojďte honem se mnou, mám tam zákazníka, vypil deset fernetů a teď je nechce zaplatit!“
Policajt si připraví obušek a vrazí do baru. Majitel ukáže na obrovského chlapa u pultu.
„Dobře…,“ vzdychne policajt, a hlesne k majiteli baru: „Kolik u vás stojí těch deset fernetů?“

Pepa a Maruna sedí u televize a dívají se na pořad se zázračným léčitelem. Ten vyzve diváky, aby si položili ruku na nemocné místo, že je na dálku vyléčí.
Maruna si položí ruku na srdce a Pepa do rozkroku. Když to Maruš uvidí, řekne: „Pepo, bude léčit nemocné, ne křísit mrtvé.“

Potkají se po delší době dva kamarádi a vzpomínají na staré dobré časy. Jeden se ptá: „Já jsem naposledy o tobě slyšel, že jsi se těsně před svatbou rozešel se svojí snoubenkou, co se stalo?“
„To bylo její rozhodnutí, řekla mi, že pro ní nejsem dost dobrej.
„Tak to je ale drsný, měl jsi jí říct o svým ukrutně bohatým tátovi a že všechno po něm zdědíš, až umře.“
„No to jsem právě udělal a teď je z ní moje macecha…“

Babička veze autobus plný jeptišek. Jedou asi 25 km za hodinu, když v tom je zastaví policajt.
„Víte, že jedete jen 25 km za hodinu?“
„Ano,“ odpoví babička.
„A proč proboha jedete tak pomalu?“
„No, protože tam byla cedule a na ní 25.“
„Ale to není milá dámo omezení rychlosti, to je číslo silnice. A to by mě ještě zajímalo, proč se ty jeptišky tak usilovně modlí?“
„Před chvilkou jsme sjeli ze silnice číslo 160.“

Rodiče k synovi: „Milý synku, byl jsi adoptován!“
Synek: „Tušil jsem to už dlouhou dobu, mám právo poznat své biologické rodiče!“
„My jsme tvoji biologičtí rodiče. Ti noví si tě vyzvednou zítra v osm ráno.“

Většina lidí nesnáší komáry. Jo, to by bylo vše jinak, kdyby místo krve sáli tuk!

Jsme šikovný národ. Zvládli jsme si kdysi sami ušít roušky, vyrobit štíty, někteří i ventilátor…
Tak už je konečně na čase sehnat recept na výrobu nafty a benzínu.

Malý Toník vypráví mamince, jaké to bylo s tatínkem na procházce.
„Jeli jsme autobusem. Potom nastoupila nějaká mladá hezká paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout.“
Maminka na to: „Tak je to správně, ženám se vždy musí uvolnit místo.“
„Mami, ale já jsem seděl tatínkovi na klíně.“

Babička vypráví vnučce: „Když jsem byla ve tvém věku, stačilo mi pár korun a přinesla jsem z obchodu mouku, rýži i chleba.“
„Ale babi, to už dnes nejde, všude jsou kamery.“

Uklízečka si řekne šéfové o zvednutí mzdy.
„A proč bych vám měla přidat?“
„Mám k tomu tři důvody.“
„A jaké?“
„Tak za prvé, uklízím líp než vy.“
„Kdo to říkal?“
„Váš manžel.“
„Druhý důvod je ten, že vařím líp než vy.“
„A to říkal kdo?“
„Taky váš manžel.“
„Jo a třetí důvod je ten, že jsem lepší v posteli než vy.“
„A to vám taky řekl můj manžel? Tak to máte okamžitě padáka!“
„Ne, to mi říkal náš pošťák.“
„No dobře a kolik chcete přidat?“

Jeden muž přijde za moudrým kmetem a říká: „Strašně moc bych chtěl žít věčně, co pro to mám udělat?.“
„Ožeň se,“ odpoví mudrc.
„A to budu žít věčně?“
„Ne to nebudeš, ale ta touha zmizí.“

Dvě kámošky si vyrazily večer na dámskou jízdu. Pořádně se opily a cestou domů se jim chtělo na záchod. Zastavily se na hřbitově, ale neměly se čím utřít. Jedna použila svoje kalhotky a ta druhá věnec z hrobu.
Druhý den ráno si volají jejich manželé.
„Ty hele Karle, už žádné další dámské jízdy. Ta moje přišla k ránu domů bez kalhotek!“
Karel na to: „To nic není, moje přišla domů s kartičkou mezi půlkami, na které bylo napsáno: Od všech kluků z hasičárny, nikdy na tebe nezapomeneme.

Občas, když takhle v poslední době pozoruji některé lidi, tak mě napadá myšlenka:
Je to takový blbec od narození nebo dokončil nějaký speciální kurz?

Krokodýl je mnohem rychlejší než člověk a to jak na souši, tak ve vodě. Takže pokud soutěžíš s krokodýlem v triatlonu, budeš muset vynaložit větší úsilí při jízdě na kole.

I ženatý muž může být šťastný, jen se to nesmí dozvědět manželka.