Milí čtenáři Chechtavého tygra,
jsou věci mezi nebem a zemí, kterým člověk úplně nerozumí a nad kterými by spolek Sisyfos nevěřícně kroutil hlavou. Za mého mládí jsem navštívil jednu z babiček v mém okolí v jejím bytě, který překypoval bujnou vegetací roztodivných rostlin. Zeptal jsem se jí, jak je to možné, že se jejím pokojovým rostlinám tak dobře daří. Na to mi bezelstně Maruška odvětila: „Víš Mílo, já si s nimi povídám.“ To mě docela překvapilo, protože květiny nepovažuji za rozumné bytosti, tedy pokud pominu Adélu, která ještě nevečeřela. Byl jsem si ale vědom, že znám mladá hezká děvčata, kterým v domácnosti uschnul i kaktus. A tak jsem si řekl, že možná na tom něco je, protože bezpečně vím, že ony dívky neprohodily se svým tchýniným jazykem ani slovo.
A věřte nevěřte, nedávno se mi přihodila úplně stejná situace. Zase jedna moudrá žena mi řekla, že si se svými rostlinami povídá a proto jí tak dobře rostou. Tak vám nevím, asi začnu každé ráno vést hluboké rozhovory se svými saláty, kedlubny a rajčaty. Něco ve stylu: „Hezky papejte a nabývejte, zanedlouho vás sežeru.“
Naše rostliny mají tu výhodu, že nepoužívají (zatím) žádné sociální sítě a tak nám mohou věnovat času kolik chceme. Tak pokud vaši kamarádi už s vámi nemluví, pořád tu máte možnost pokecat s vaší dýní, cuketou nebo fíkusem.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Moje manželka pracovala jako asistentka pro známého kouzelníka. Za ty dlouhé roky se naučila spousty triků a tak mě občas některým z nich překvapí. Když přijdu domů, tak se mě zeptá, na co mám náladu a pak udělá nějaký ten trik či kouzlo.
Včera se mě zrovna zeptala, co bych si tak přál?
A já na to: „Dneska bych šel rád se svým kamarádem Karlem na pivo.“
A ona: „Čáry máry fuk!“ Otevřela skříň a tam kámoš Karel, vylekaný jak srnče při senoseči a vůbec nevěděl jak se tam dostal!

„Milý pane, máte špatnou karmu, jestli něco nezměníte, tak brzy umřete…“
„Ale jděte, jste snad lékař, psychotronik, věštec, senzibil nebo co?“
„Ne, revizák plynových spotřebičů.“

Jestli budeš zdravě jíst, dobře spát, pravidelně cvičit a pít hodně vody, nebudeš chlastat a kouřit, tak stejně umřeš.

Američtí vědci zjistili, že na mořském dně je mnohem víc letadel než ve vzduchu ponorek.

Potkal medvěd zajíce a ten mu říká: „Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“
„Jakej Hroutil?“
„Ten co ti zadkem kroutil.“
Zajíc se strašně chechtá a uteče. Takhle se to opakuje několik dní až už to medvěda naštve a jde se zeptat lišky, jak by toho zajíce převezl.
Liška mu říká: „Tak mu to oplať stejně. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hacil a až se zeptá, jakej Hacil, tak řekni: Ten co tě do prdele bacil.“
„Teda liško, ty jsi hlava, tak moc díky,“ rozloučí se medvěd a peláší za zajícem.
Jak ho uvidí tak spusí: „Čau zajíci, pozdravuje tě Hacil.“
„Já vím, říkal mi to Hroutil.“
„Jakej Hroutil?“

„Tak Honzo, kdy se konečně vezmeme?“
„Možná za dva roky, Maruško.“
„Mohli bysme už tento rok, Honzíčku.“
„Ne, tenhle nemůžu, to už jsem slíbil Katce.“

Přijde pán do restaurace a u baru si objedná pivo a vaječný koňak. Pivo vypije a skleničku s koňakem podrží u kapsičky saka, odkud vykoukne malá myška a koňak vyzunkne. Číšníka to rozčílí: „Podívejte pane, tady nemají myši co dělat.“
Pán hodí na pult pětikilo a máchne rukou: „Víte co pane vrchní? Vy mi můžete políbit prdel!“
Nato myška znovu vykoukne z kapsičky saka a povídá: „A vašemu kocourovi vyřiďte to samé!“

Fakt, že medúza přežila šest set padesát miliónů let bez mozku, přináší naději mnoha lidem.

„Vypadáš lépe, když nemáš brýle.“
„Nepovídej, víš že ty taky vypadáš líp, když nemám brýle?“

Muž manželce: „Tak jsem koupil žebírka, bůček a krkovičku.“
„Ty budeš grilovat?“
„Ne asi, budu si skládat prase.“

Před rabínským soudem stojí dva obchodníci. Žalobce i obžalovaný přivádějí stále další svědky a nabízejí nové a čím dál neuvěřitelnější argumenty. Nakonec se oba rozzuří a začnou jeden druhého zahrnovat nadávkami :„Ty lumpe, ty sprostej padouchu !“
„Ty hrdlořezi ! Ty gaunere a podvodníku !“
„Tiše, tiše,“ snaží se oba uklidnit přísedící, „buďte už zticha ! V přítomnosti rabína !“
„Jen je nech,“ usmívá se rabín. „Tři hodiny nám tu vyprávěli báchorky. Proč je chcete umlčet teď, když právě začali mluvit pravdu ?“
(P.Červenka)

Ta medicína jde ale rychle kupředu. Před třiceti léty jsem se musela u doktora celá vysvléct a teď už stačí jenom vypláznout jazyk.

Cestou z trhu předjíždí vozka vetešníka, který vleče veliký ranec hadrů. Je mu ho líto, a tak mu zastaví. Jedou a vozka se ptá: „Proč si nesundáte ten ranec ze zad ?“
„Ale,“ odpovídá hadrář, „už dost na tom, že ten váš chudák kůň musí vézt mně!“
(P.Červenka)

Žebrák má příslib od svého bohatého souvěrce, že si k němu může každý měsíc přijít pro jeden zlatý. Když jednou zase přijde pro svůj zlatý, pán domu tu není. Odjel do Karlovýc Varů.
„Jakže,“ stěžuje si žebrák, „za moje peníze si jezdí do lázní ?!“
(P.Červenka)

Žebrák : „Celý život mně pronásleduje smůla !“
„Komerční rada (nedůvěřivě) : „A jaké máte povolání ?“
Žebrák : „Hudebník. Byl jsem v symfonickém orchestru, ale naneštěstí se ten orchestr rozpadl a od té doby jsem bez práce,“
Komerční rada (ještě nedůvěřivěji) : „A na jaký nástroj hrajete ?“
Žebrák (váhavě) „“Pozoun.“
Komerční rada jde ke skříni a otevře ji : „Náhodou tady jeden pozoun mám, zahrajte mi
něco!“
Žebrák :„No vidíte, jakou já mám smůlu ! Vy musíte mít doma ausgerechnet pozoun !“
(P.Červenka)