Milí čtenáři Chechtavého tygra,
Jak jsem sliboval, jaro je tady! Já vím, že je to banální, ale dobrých zpráv není nikdy dost a mezi ně samozřejmě patří i dobrý fór, frk, anekdota nebo čurina, jak kdo chce. Mám radost, že od vás stále vaše srandovní příspěvky přicházejí na mila@dronte.cz a já je zase mohu posílat dál a tím tak rozdávat radost. Tak si tedy užijte prvního jarního Chechtavého tygra.

Tento už tu byl, ale v kratší verzi :

Amálka čeká hosty, kamarádky kdysi dávno ze školy. Jenže Amálka už není, co bývala, a tak Bořivoj všechno zařídí sám. Ještě připomene:
„Amálko, děvčata jsou za chvíli tady, tak já se půjde projít ven, ať máte klid. V piksle je káva, v lednici jsou chlebíčky a větrníky. Amálko,“ zvedne Bořivoj palec, ukazováček a prostředník: „Tři věci dáš děvčatům, tři věci. Kávu, zákusky a chlebíčky. Budeš si to pamatovat? Tři věci!“
„Samozřejmě, neboj.“
Bořivoj odejde a za chvíli jsou tady spolužačky.
„Ahoj holky, to jsem ráda, že jste přišly. Vůbec jste se nezměnily, pojďte dál.“
Amálka usadí své staré kamarádky a přemýšlí: „Co to Bořivoj říkal? Tři věci? Jo kafe.“
Amálka tedy udělá kávu a spolužačky se pustí do vzpomínání: „Hildegarda byla fakt poděs. Jak nás nechala psát písemku z jízdního řádu!“
„Jaký zákon platí na Vltavě, to bylo ještě lepší!“
„Prý Archimédův, když půlce třídy nejdřív dala flastr!“
Spolužačky se vzpomínáním rozehřály, ale pak přece jen na chvíli ztichly. Amálka zaloví v paměti: „Co to Bořivoj říkal? Tři věci? No jasně, kafe.“
Amálka udělá kávu a vzpomínky z mládí zase zaplní pokoj: „On ten Staněk, co nás měl ze zeměpisu, to byl fakt sekáč. Já byla do něj úplně zblázněná.“
„To já taky, ale on nás měl na dějepis.“
„Staněk? Do něj byla udělaná půlka holek na škole.“
„Půlka? Všecky!“ Vzpomínkami na fešného profesora se spolužačkám rozehřeje srdíčko, ale i tak vznikne po chvíli pauza. „Co to říkal Bořivoj?“ zoufale vzpomíná Amálka. Tři věci, tři věci! Jo, vlastně kafe!“ Amálka udělá kávu a vzpomínky se zase rozjedou: „Kryštof, co nás měl na latinu, byl kádr. Přísný, ale spravedlivý.“ „Však taky když jeho třída odmítla psát tu Hildinu písemku na jízdní řád, tak se jich zastal.“ „Prý za to dostal od ředitele důtku.“ „No jo, ale říďa řekl Hildegardě, že když v hodině neprobrala jízdní řád, tak z toho nemůže nechat psát písemku.“ Zjevná nespravedlnost spolužačky rozhořčila, vzpomínky jdou jedna za druhou. Ale i ty mají svůj konec. „Amálko, to je moc dobře, že jsme se u tebe mohly potkat. Příště se sejdeme u mě. Tak ahoj!“
Spolužačky se rozloučí a odchází. Když však jsou na schodech o patro níž, podívají se na sebe: „Hodně ta Amálka sešla, pozve nás k sobě a ani kafe nám neudělá.“

Když se vrátí Bořivoj domů, jde do ledničky a co tam nevidí: netknuté chlebíčky a větrníky. „Amálko, ty jsi děvčatům zapomněla nabídnout chlebíčky a větrníky.“ „Nezapomněla. Představ si, ony vůbec nepřišly.“ Bořivoj vzdychne a rozhodne se pro kávu. Sáhne po kávové piksle, je prázdná. „Ježíš, to je dobře, já starej vůl zapomněl koupit kafe.“
(V.Dolník)

Dáma vstoupila do hotelu a obrátila se na recepčního:
„Dobré odpoledne. Jsem paní Ita Rosenbergová a ráda bych si pronajala pokoj na noc.“
Recepční se na ni podíval a chladně řekl:
„Promiňte, madam, ale nepronajímáme pokoje Židům.“
Na to žena křičí:
„ Kdo je tady Žid? Jsem katolička!“
Recepční nevěří:
„ Pokud jste katolička, řekněte mi, jak se jmenuje syn Boží?“
„Jmenuje se Ježíš.“
Recepční, stále na pochybách, se zeptá:
„Kdo byli Ježíšovi rodiče?“
„Marie a Josef,“ řekla paní Rosenbergová.
„Pokud ano, řekněte mi, kde se narodil Ježíš?“
„V postýlce, ve chlévě, kde krmí dobytek.“
„Dobře,“ řekl recepční. „Přesvědčila jste mě.“ Tady máte klíče k vašemu pokoji.
„Teď mi řekněte Vy, proč se Ježíš narodil ve chlévě a dokonce v jeslích, ze kterých může být krmen skot?“ zeptala ho žena.
Recepční dlouho přemýšlel, připouštěl, že neznal odpověď, a zeptal se:
„Tak proč?“
„Ano, protože i tehdy byli idioti, kteří nepronajímali pokoje Židům!“
(T.Vodvářka)

„Pepo, máš rád sex ve třech?“
„No, mám!“
„Tak utíkej domů, ať to ještě stihneš!“
(Z.Jemelík)

„Tak snad mě vezmeš aspoň na večeři!“
„Promiň, nechodím se vdanými ženami.“
„Ale já jsem tvoje žena!“
„Žádné vyjímky!“
(Z.Jemelík)

Zeptal jsem se manželky, jestli půjdu po smrti do nebe.
„Ty? Ani na den otevřených dveří!“
(Z.Jemelík)

Píše domů syn šejka odněkud z žírné Arábie, toho času student Karlovy univerzity:
„Do školy tady všichni jezdí autobusem.“
Tatínek briskně odpoví:
„Tady ti posílám sto tisíc dolarů a kup si ten autobus taky.“
(V.H.)

Jistě znáte situaci, kdy to tlačí a musíte ale nejde to ven, anžto je to příliš tvrdé. Takže to taky zastihlo jednoho pána na veřejném záchodku, v jehož jednom oddělení se kroutí už delší čas. Vtom slyší, jak se dvéře vedlejšího oddělení zavírají a okamžitě se ozve řízné „Prrrc!“ a šplouchnutí. Pán ve své beznaději povzdechne a nahlas pronese:
„Vy se máte! Okamžik a máte to za sebou.“
A z vedlejšího oddělení se ozve:
„Jen nezáviďte! To první bylo do kalhot a to druhé byl mobil.“
(V.H.)

Na břehu moře, na písčité pláži si hrají dvě děti, chlapeček a holčička, kolem 4-5 let, oba nahatí, staví si hrad a plácají bábovičky. Najednou se chlapeček zadívá na holčičku a začne se jí vysmívat: „Nemá pindíka, nemá pindíka...“
Holčička se na něj podívá a řekne: „Až budu velká, tak jich budu mít kolik budu chtít.“
(M.Cajthaml)

Potkají se masochista a sadista.
Masochista: „Prosím, zmuč mě.“
Sadista: „Ne!“
(M.Cajthaml)

Senior absolvuje preventivní lékařskou prohlídku. Na její závěr podává doktor seniorovi malou nádobku: „Ještě potřebuji vzorek vašeho spermatu. Vezměte si to domů a za týden mi to přinesete.“ Za týden přijde senior do ordinace a nádobka je prázdná. „Nepodařilo se?“ ptá se doktor. „No, nejdřív jsem to zkoušel já, jednou rukou, pak druhou a nic. Požádal jsem manželku, taky to zkoušela pravou i levou rukou, zkusila to i pusou a nic. Tak jsme zavolali sousedku. Ta to taky zkoušela, ale ani ona nebyla úspěšná. Tak jsem požádal souseda, to je mladej urostlej silnej chlap. Zkoušel to jednou rukou, druhou rukou, pak oběma rukama, ale ani jemu se nepodařilo tu pitomou nádobku otevřít!“
(M.Cajthaml)

„Babičko, proč máš tak velké uši ?“
„Opravdu to chceš vědět, Karkulko ?“
„Ano babičko.“
„Tvůj pradědeček byl slon.“
(J.Lenner)

Blondýna koupí skříň v Kauflandu. Prodavač se ptá zda chce montéra.
„Ne. Co zvládne chlap zvládnu taky!“
Přijde domů sestaví skříň aniž by se dívala do návodu. Venku projede tramvaj a skříň se rozpadne. Podruhé tedy montuje skříň dle návodu, šroubek po šroubku. Venku projede tramvaj a skříň se rozpadne. Potlačí hrdost a zavolá do Kauflandu a pozve montéra. Ten přijede s despektem podívá na blondýnu a skříň sestaví bez návodu. Venku projede tramvaj a skříň se rozpadne. Nepomůže ani sestavení dle návodu. „Podívejte slečno já to sestavím, vlezu dovnitř a jak projede tramvaj uvidím kde je chyba a dáme to do pořádku.“ Sestaví skříň, zuje boty a s baterkou uvnitř čeká na tramvaj. Zarachotí klíč v zámku a vchází manžel. Nová skříň, před ní cizí boty. Otevře, uvidí chlapa s baterkou a ten říká: „Hele hned mi jednu vraž, protože když ti řeknu, že tu čekám na tramvaj tak mi stejně neuvěříš.“
(T.Spurný)

Tři hrají golf. Mojžíš, Ježíš a pán v kostkovaném sáčku. První odpaluje Mojžíš. Míček přeletí green a spadne do rybníku. Leč voda se rozestoupí, on po dně dojde k míčku, odpálí na patoviště a další úder jamka.
Druhý Ježíš. Také trefí rybník, ale míček zůstane na hladině. Ježíš k němu dojde odpálí na patoviště a další úder jamka. Pán v kostkovaném sáčku pleje poslední. Míč letí do rybníku, ale vymrští se ryba chytne míček. To vidí orel chytne rybu a letí pryč, to vidí pytlák vystřelí. Orel se lekne potí rybu, ta se lekne pustí míček – jamka.
Ježíš se znechuceně podívá na pána v kostkovaném sáčku a říká: „Přišli jsme hrát golf nebo frajeřit Tati?“
(T.Spurný)

A jeden na aktuální téma :

Suchánek a pistole
Ve sněmovně v hlučící jídelně.
Babiš Suchánkovi: „Napiš už konečně kompro na toho Fialu.“
Suchánek : „Co říkáš Andreji?“
Babiš : „Urob to.“ Piš to len na záchodě!“
Suchánek : „Cože? Jo aha, pistole na záchodě. Rozumím.