Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

„Jako každý rok, chystám se zase koupit na zimu nějaký zájezd,“ řekl Šlomo Izákovi. „Letos to ale udělám úplně jinak!“
„Co myslíš tím ‚jinak‘?“ zeptal se Izák přítele.
„No, před třemi lety jsem koupil zájezd do Eilatu a moje žena otěhotněla. Předloni jsem koupil zájezd na Bermudy a Ruth zase otěhotněla. Vloni jsem koupil zájezd na Kanáry a, jak víš, zase otěhotněla. Letos pojede se mnou!“

Při tradičním nedělním dámském setkání v Café Raubitschek bylo tradičně vyřčeno téměř vše, opět však zůstal nevysvětlený tradiční židovský genetický paradox:
Jak je možné, že všechny ty skvělé geniální děti mohly být zplozeny naprostými idioty?

Isaac byl markeťák každým coulem. Když jeho manželka Rifka zemřela, sešla se na na hřbitově celá rodina i Isaacovi přátelé a všichni poněkud zděšeně koukali na nápis na náhrobním kameni:
„Zde leží Rifka, manželka Isaaca Levyho, MCIM, certifikovaného marketingového specialisty s červeným diplomem za postgraduální studia v marketingu a ředitele společnosti Kvalitní Marketingové Služby s.r.o.“
Isaac stál před náhrobkem a když přečetl nápis, vyhrkly mu slzy do očí.
Jeho bratr ho utěšoval:
„Já tě chápu, to je fakt nechutné. Taková laciná reklama na hrobě tvé milované.“
„Ty to nechápeš,“ vzlykal Isaac. „Vynechali telefonní číslo!“

Izák se vrátí z dlouhé služební cesty domů a zjistí, že mu byla Sára nevěrná.
„Kdo to byl?“ křičí na manželku. „Bylo to ten bastard Sam?“
„Ne,“ odpoví Sára, „Sam to nebyl.“
„Tak to byl ten starý idiot Abe?“
„Ne, ten to rozhodně nebyl.“
„Pak to musel být ten prosťáček Moše.“
„Ne, nebyl to ani Moše.“
Izák zbrunátní. „Jak to? To ti žádný z mých přátel není dost dobrý?“

„Issy, au pair nám ukradla dva ručníky.“
„Opravdu?“ řekl Issy bez zájmu, „to od ní nebylo hezké.“
„To máš zatraceně pravdu, že ne,“ řekla Becky, „byly to naše nejlepší ručníky, ty z hotelu Hilton v Eilatu, kde jsme byli vloni o pesachu.“

Jacob se při plavbě na své drahé jachtě dostal do potíží a volal vysílačkou o pomoc.
„Jaká je vaše pozice?“ odpověděla posádka člunu pobřežní stráže. „Opakuji, jaká je vaše pozice?“
„Moje pozice?“ odpovědělo Jacob. „Velmi dobrá, myslím. Jsem marketingový ředitel středně velké právnické firmy v centru Londýna.“

Nový rok jenom začal a paní Sára Blumenthal dostala předvolání na berňák. Samozřejmě, že nic horšího jí nemohlo potkat...
Patřičně vystresovaná, ale připravená na všechno dorazila na berňák. Asi stodvacátý dotaz zněl:
„Paní Blumenthal kolik máte dětí?“
„Mám šest dětí.“
„A od koho jsou děti?“
„První dvě jsou od prvního manžela a další dvě jsou od druhého manžela.“
„A ty dvě další?“
„No... ty jsou moje soukromé.“

Malý Moishie Solomon jedl jablko na zadním sedadle auta.
„Aba, proč mi to jablko hnědne?“
„To je proto,“ začal vysvětlovat jeho otec, vysokoškolský profesor, „že jakmile sníš slupku, dužina jablka se dostane do kontaktu se vzduchem, což způsobí její oxidaci, a tím změní molekulární strukturu a tím se změní i barva.“
Chvíli bylo ticho. Pak se Moishie tiše zeptal: „Aba, mluvíš ještě na mě?“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora