„Nauč se smát, aniž bys plakal“ říká jedno hebrejské přísloví. Židovský humor je specifický, je v něm obsažena moudrost, sebekritika i druh humoru, který chápou jen oni...a Češi. Další porce.

Kněz, pastor a rabín se rozhodli zjistit, kdo z nich dělá svou práci nejlépe. V domluvené době se tedy odebrali do lesa, každý si vyhlédl jednoho medvěda a snažil se ho obrátit na svou víru. Po nějakém čase se znovu sešli...
První promluvil kněz: „Když jsem konečně našel medvěda, předčítal jsem mu nejprve z katechismu a pak ho pokropil svěcenou vodou. Za týden jde k prvnímu přijímání.“
„Já jsem potkal toho svého u potoka,“ povídá pastor, „a kázal jsem mu slovo Boží. Toho medvěda to tak uchvátilo, že se ode mě nechal pokřtít.“
Oba pak skloní zrak k rabínovi, který leží celý v sádře na nemocničním vozíku.
Rabín se přiznává: „Když teď o tom tak přemýšlím, asi jsem neměl začínat obřízkou.“

Mojše a Sára jdou do synagogy. Je svátek.
Tedy... oni chodí do synagogy jen na nějaký velký svátek, takže když jdou do synagógy, je to opravdu svátek.
Rabín je celý naměkko, když je vidí: „Škoda, Sáro, že nepřijdete častěji!“
Sára na to: „Víte, rabi, my sice moc nechodíme, ale rozhodně na své náboženství nezapomínáme. Například Deset přikázání dodržujeme.“
Rabín se na ni trochu nedůvěřivě, leč přívětivě podívá: „No, to je hezké, když člověk slyší alespoň něco takového...“
Mojše rychle zachraňuje situaci: „Věděj, rebe, my to máme rozdělený: já dodržuju prvních šest přikázání a Sára ty zbylé čtyři.“

V hodině matematiky paní učitelka vyvolá Mojšeho:
„Mojše, co jsou to tři procenta?“
Mojše vstane, dlouze se zamyslí a pak odpoví:
„Máte pravdu pani učitelko. Co jsou to tři procenta!“

Sára a Mojše se vzali. Na druhý den po svatbě Sára připravila snídani a říká:
,,Mojše, promiň, já umím dělat jenom dvě jídla - dort a rybu.“
,,To nevadí, drahá. Za pár let se všechno naučíš. Jenom mi prosím řekni - jím teď dort, nebo rybu?“

„Abram, spal jsi s mojí ženou?“
„Ano a je mi to velice nepříjemný.“
„To je v pořádku... vždyť mně taky.“

Podnik zahraničního obchodu zaměstnával pana Kohna, který měl nesprávný kádrový profil, neboť před Vítězným únorem byl úspěšným soukromníkem. Proto Kohn dostával jen ty nejhorší úkoly. Nejdřív měl prodat několik vlaků českého másla do Dánska. Kohn to do týdne prodal. Pak měl vyvézt českou ocel do Švédska. Kohn to do týdne prodal a byl zase zpět. Pak měl vyvézt českou rýži do Čínské lidové republiky. Kohn se vrátil s vyřízenou objednávkou za půl roku.
„Soudruhu, to Švédsko a Dánsko se ti docela povedlo, ale s rýži... nějak to trvalo, že jo?“ povídá šéf.
Kohn obrati oči v sloup: „To si tady opravdu všichni myslej, ze je jednoduché najít Žida, který v Číně obchoduje s rejží?“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora