S Mojšem Schlauchbruchem to jde ke konci. Zavolá svého syna:
“Árone, voní to tady po jablečném štrůdlu, přines mi kousek.”
Áron pospíchá do kuchyně, a hned se vrátí:
“Mame říká, že to nejde. Ten štrůdl je pro pro smuteční hostinu!”

Mandelbau je kvůli vloupání na soudním jednání.
„Jedné věci nerozumím,” říká soudce, “v bytě se nacházelo mnoho vzácných věcí. Proč jste vzal jen bezcenné pitomosti?”
“Já už to nevydržim, pane soudce!” říká očividně zdrcený Mandelbaum. “Moje manželka mi kvůli tomu dělala scény - a teď s tím začínejte ještě i vy.”

Potká Roubíček Silbersteina a ptá se:
„Copak jsou tak zasmušilej, Silberstein?“
„Jak nebejt zasmušilej, když se mi žení synátor...“
„Ale svatba přece není důvod ke smutku! A jakpak se nevěsta jmenuje?“
„Břetislav!“
„V tom případě jich, Silberstein, chápu, to moc židovský jméno néjni.“

Starý pan Hirš, šnorer, jde šnorovat k Roubíčkovým:
„Haint iz purim,
morgen iz ojz
git mir a grošn
und varft mit arojs.“
Roubíček se kroutí:
„Kouknou, když jsem jim minule dal dvacet korun, tak jsem jich pak hned viděl, jak jdou do lahůdek a tam se cpou lososem s majonézou. To na nás hrajou, že sou nebich, když si můžou špendýrovat lososa s majonézou?“
Nato Hirš povídá:
„Když nemám dvacet korun, nemůžu si dát lososa s majonézou. Když mám dvacet korun, nesmím si dát lososa s majonézou. Tak mi teda, himmel, řeknou, kdy si můžu si dát lososa s majonézou?“

„Dobrý den, Grün, smím jim představit svou nevěstu?“
Grün si odtáhne ženicha stranou a šeptá:
„Hej, vždyť je těhotná!“
Ženich: „Co je mi do dítěte? Není moje!“

Goldberg: „Poslyš, Sára, ty se mi v těch nových brýlích ale vůbec nelíbíš.“
Sára: „Ale já nemám žádné nové brýle!“
Goldberg: „Ale já jo!“

„Hele táto,“ řekne Sára svému muži Kohnovi, „musíme dceři do pokoje pořídit rolety. Večer, když se svlíká, Roubíček odnaproti ji okukuje.“
„Ale Sáro, to chce rozum, jaképak rolety. Vyměníte si pokoje a rolety bude kupovat Roubíček.“

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí.“
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí.“
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní a když mu Roubíček přijde otevřít tak povídá: „Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozík nechaj.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

A na závěr z jiného soudku: