Nauč se smát, aniž bys plakal, je staré hebrejské přísloví. Další porce humoru, který je mi blízký.

Saddám Husajn seděl ve své kanceláři a přemýšlel, na koho by zaútočil, když najednou zazvonil telefon.
„Haló, pane Husajn,“ řekl hlas s výrazným přízvukem. „Tady Jicchak z Tel Avivu v Izraeli. Volám, abych vás informoval, že vám oficiálně vyhlašujeme válku!“
„No, Jicchaku,“ odpověděl Saddám, „to je důležitá zpráva! Řekněte mi, jak velká je vaše armáda?“
„V tuhle chvíli,“ řekl Jicchak po chvilce počítání, „jsem to já, můj bratranec Saul, můj soused Shlomo a celý karetní tým na pinochle z lahůdkářství – to je celkem osm!“
Saddám si povzdechl:
„Musím vám říci, Jicchaku, že já mám armádu o síle milionu mužů, kteří čekají na můj rozkaz vyrazit.“
„Oy vey!“ řekl Jicchak, „ještě vám zavolám zpátky!“
Opravdu, druhý den Jicchak zavolal zpátky:
„Tak, pane Husajn, válka stále platí! Podařilo se nám sehnat nějaké vybavení!“
„A jaké vybavení, Jicchaku?“, zeptal se Saddám.
„No, máme dva kombajny, buldozer a traktor od Goldberga z kibucu.“
Saddám si znovu povzdechl:
„Musím vám říci, Jicchaku, že já mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných vozidel pěchoty a moje armáda se od té doby, co jsme spolu naposledy mluvili, zvýšila na jeden a půl milionu mužů.“
„Opravdu?!“ řekl překvapeně Jicchak, „tak ještě vám zavolám zpátky!“
Další den zavolal Jicchak:
„Tak, pane Husajn, válka stále ještě platí! Podařilo se nám sehnat vzdušné síly! Vybavili jsme Moshemu ultralight puškami a také se k nám přidal karetní tým na bridž!“
Saddám chvíli mlčel a pak si povzdechl:
„Musím vám říci, Jicchaku, že já mám 10 tisíc bombardérů, 20 tisíc stíhaček MIG-19, armádní komplex je obklopen laserem naváděnými raketami země-vzduch a od minule se moje armáda zvětšila na dva miliony.“
„Oy gevalt!“ zvolal Jicchak, „ještě vám zavolám zpátky.“
Následující den opět Jicchak zavolal:
„Tak, pane Husajn, omlouvám se, ale musíme tu válku odvolat.“
„To je mi to líto,“ řekl Saddám. „Proč jste tak náhle změnili názor?“
„No,“ řekl Jicchak, „všichni jsme to znovu probírali a nepřišli jsme na to, jak bychom dokázali nakrmit dva miliony zajatců.“

Rebecca vezme svého přítele Howarda poprvé na návštěvu k rodičům.
„Těší mne, Howarde,“ pozdraví otec Rebeccy, „kde žijete?“
„Poblíž Finchley,“ odpoví Howard.
„Poblíž Finchley?“ skočí do řeči Rebecca. „Jsi moc skromný, drahý. Tati, on má dům s deseti ložnicemi a dvěma hektary pozemků v Hampsteadu na předměstí Londýna.“
„To je hezké, Howarde,“ řekne potěšeně otec, „a čím se živíte?“
„Mám nějaké nemovitosti.“
„Nějaké nemovitosti?“ přeruší ho Rebecca, „Howard vlastní 10 % obchodního centra Brent Cross a pozemky poblíž Londýnského Toweru.“
„Hmm, pěkné,“ zhodnotí otec, „a co plánujete do budoucna?“
„No, plánuji trochu rozšířit aktivity,“ odpoví Howard.
„Trochu rozšířit?“ potřetí přeruší Rebecca, „Howard právě kupuje věž staré londýnské burzy, aby ji mohl přeměnit na nejdražší hotel na světě.“
„No, to je opravdu hezké, Howarde,“ přikyvuje otec.
V tom Howard kýchne a sáhne do kapsy pro kapesník. Matka Rebeccy se ho okamžitě zeptá:
„Jste nastuzený, Howarde?“
Než stačí odpovědět, Rebecca řekne: „Nastuzený? No tak, mami, Howard má oboustranný zápal plic!“

Benny Goldman postupně oženil nebo provdal čtyři své potomky, ale pátý zůstával oříškem. Mladý Solomon neměl žádné zjevné přednosti, které by z něj činily žádaného manžela. Neměl žádný šarm, žádnou inteligenci, žádné způsoby, ani konverzace nebyla jeho silnou stránkou. Nic, co by kompenzovalo jeho nevalný zevnějšek. Benny to ale nechtěl ještě vzdávat, pozval tedy šadchena.
Dohazovač ho vyslechl a řekl:
„Měl bych pro Solomona jednu vhodnou nevěstu – Zaru, dceru princezny Anny.“
„Koho?“
„Zaru, vnučku anglické královny.“
„Šikse?“
Šadchen si povzdechl:
„Máme začátek nového století, moderní osvícené časy, co je špatného na hezké nežidovské dívce? Pochází z dobré rodiny, jen trošičku antisemitské – vždyť vědí, že bojovali proti Hitlerovi, ne? Mají skvělé konexe, jsou bohatí a princezna je skutečná krasavice. Koukněte, jak se jejich jména k sobě hodí.“
A napsal na prázdnou stránku v notesu: Solomon Goldman – princezna Zara Phillips.
Benny musel uznat, že se opravdu k sobě hodí, ale namítl:
„Musíme také vzít v úvahu tetu Bette. Je velmi zbožná a kdyby zjistila, že se Solomon oženil se šikse, raději by spáchala sebevraždu.“
Navštívili tedy tetu Bette.
Dohazovač několik hodin prosil, přemlouval, přesvědčoval i škemral, až teta Bette začala pomalu měnit názor. Nakonec se slzami v očích Bette podlehla:
„No, možná máte pravdu a neměla bych být tak staromódní. Pokud je ta dívka opravdu tak úžasná a pokud učiní Solomona šťastným a děti budou vychováni jako Židé, nebudu mít námitky. Koneckonců, můžu se po svatbě odstěhovat z Edgware a změnit si jméno, aby nikdo nepoznal mou hanbu.“
Ačkoliv byl z toho velmi vyčerpaný, odcházel šadchen od Bette v dobré náladě. Když se ztěžka posadil do svého vozu, otevřel zápisníček na stránce, kde byla napsána obě jména, a odškrtnul si Solomona.
Pak s obrovskou úlevou pronesl:
„Tak, tu těžší půlku mám za sebou!“

  (Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora.