Nauč se smát, aniž bys plakal, je staré hebrejské přísloví. Další porce humoru, který je mi blízký.

Jedna nejmenovaná univerzita v Izraeli se rozhodla postavit tým do univerzitních závodů osmiveslic. Pilně trénovali, ale ať dělali, co dělali, dosažené časy zdaleka nestačily ani na ty nejhorší týmy z ostatních univerzit. Nakonec se rektor rozhodl vyslat trenéra Jankela do Cambridge, aby tam na místní univerzitě tajně zjistil, v čem je tajemství úspěchu. Po několika týdnech se Jankel vrátil.
“Už znám tajemství jejich úspěchů,“ sdělil rektorovi.
“Ano? A jaké je to tajemství?“
“U nich osm mužů vesluje a jeden radí.“

Strýc na návštěvě: „Moric, prej ti ve škole hapruje dějeprava… tak schválně: Víš, kdo byl třeba Abraham Lincoln?“
„Nevím.“
„No, Moric, měl by ses víc věnovat škole…“
„A poslechnou zas voni, vědí, kdo je Abraham Silberstein?“
„Popravdě, neznám.“
„No, měli by se víc věnovat manželce…“

„Kaine, ihned se přestaňte s bráchou rvát. Vy se snad jednou pozabíjíte…!“

Dáma vstoupila do hotelu a obrátila se na recepčního:
„Dobré odpoledne. Jsem paní Ita Rosenbergová a ráda bych si pronajala pokoj na noc.“
Recepční se na ni podíval a chladně řekl:
„Promiňte, madam, ale nepronajímáme pokoje Židům.“
Na to žena křičí:
„Kdo je tady Žid? Jsem katolička!“
Recepční nevěří:
„Pokud jste katolička, řekněte mi, jak se jmenuje syn Boží.“
„Jmenuje se Ježíš.“
Recepční, stále na pochybách, se zeptá:
„Kdo byli Ježíšovi rodiče?“
„Marie a Josef,“ řekla paní Rosenbergová.
„Pokud ano, řekněte mi, kde se narodil Ježíš?“
„V postýlce, ve chlévě, kde krmí dobytek.“
„Dobře,“ řekl recepční. „Přesvědčila jste mě. Tady máte klíče k vašemu pokoji.“
„Teď mi řekněte vy, proč se Ježíš narodil ve chlévě a dokonce v jeslích, ze kterých může být krmen skot,“ zeptala ho žena.
Recepční dlouho přemýšlel, připouštěl, že neznal odpověď, a zeptal se:
„Tak proč?“
„Ano, protože i tehdy byli idioti, kteří nepronajímali pokoje Židům!“

„Rabbi, to byla kurevsky dobrá řeč,“ řekl Izzy, místní zbohatlík, když v sobotu ráno v synagoze potřásal rukou rabínovi.
„Děkuji, ale takhle byste v templu mluvit neměl,“ namítl rabín.
„To byla tak kurevsky dobrá řeč, rabbi,“ pokračoval Izzy, „že jsem se rozhodl věnovat sto tisíc na opravu šulu!“
“To si děláte prdel, ne?“ neudržel se rabín.

Icik se vracel z rybářského výletu u Galilejského moře. Už se pomalu stmívalo, tak spěchal, aby nedostal doma vyhubováno. Ke vší smůle ho zastavila silniční kontrola.
„Pánové, vím že jsem jel rychleji, ale měl jsem pro to dobrý důvod. Navíc se podívejte, kolik projíždějících řidičů jede ještě rychleji než já. To to není fér, abych zrovna já dostal pokutu,“ zkoušel Icik obměkčit policisty.
„Vidím, že jste rybář,“ řekl policista, co mu kontroloval doklady.
„Ano, proč?“
„Už jste někdy pochytal všechny ryby?“

Malého Ottu Poppera přistihne porybný s kbelíkem plným úhořů.
„Ty pytláku mrňavý, víš jaký tě čeká trest?“ a napřahuje hůl.
„Počkejte, pane Záruba, to jsou moji domácí mazlíčci. Byl jsem je venčit v řece.“
„Co to vyprávíš za nesmysly?“
„Pojďte, ukážu vám to. Vždycky je na chvíli vypustím do vody a pak zapískám a oni se zase vrátí do kyblíku.“
Dojdou k řece. Otík vypustí úhoře a ti zmizí v hloubce.
„Tak a teď na ty ryby zapískej, aby se zase vrátily!“
„Jaký ryby, pane Záruba?“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************