Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porci oblíbených vtipů.

Bůh zaslechne, že na zemi není všechno tak, jak má. Pošle tedy anděla - zvěda. Anděl oznamuje: „V Rusku vyrábějí atomové zbraně. V USA zřizují kontinentální obranný systém, v Egyptě se staví podzemní kryty. Ale v Izraeli sedí lidé v kavárně, popíjejí koňak, slaví narozeniny, hádají se o to, jestli se smí o šábesu dívat na televizi nebo ne, a vůbec dělají, jako by žádná válka nebyla, ani nemohla být.“
Bůh říká: „Ojvavoj! Už zase spoléhají na mě!“

Londýňané Mojše Cohen a Jicchak Blumenfeld ztroskotají na pustém ostrově. Najdou je o několik let později a zjistí, na ostrově stojí tři budovy. Zachránci se samozřejmě zajímají, co jsou zač.
„Jsou to tři synagogy,“ zní odpověď.
„Proč jsou tři?“ ptá se jeden ze zachránců.
„No do jedné nechodí Mojše, do druhé nechodí Jicchak a do třetí nechodíme ani jeden.“

Matka už uložila malého Šlojmeho Rothbarta do postele poněkolikáté a její pohár trpělivosti hrozil přetéci.
„Ještě jednou zavoláš ‘mami‘ a budeš bit,“ varovala ho přísně. Chvíli bylo ticho a pak zaslechla tichý hlásek:
„Paní Rothbartová, můžu se napít?“

Realitnímu makléři Grünovi táhne na osmdesát, zdravíčko mu přestává sloužit, a tak se začne zabývat věcmi hlubokými, o tom nad námi, o Šamajim, o Gehenně, o ráji a o peklu. A jak to tak bývá u těch, co se o podobné věci začnou zajímat, neumí si odpustit o těchto věcech začít mluvit, kdykoli je k tomu byť jen malá příležitost. Jednou takhle sedí starý Grün v kavárně u zhruba třetího koňáčku s letitým přítelem Levym a poněkud mladším notářem Katzem a znovu začne.
„Pánové, mě i je to jednou potká, co myslej, že nastane, až náš pozemský život skončí, Šamajim nebo Gehenna, nebe nebo peklo?“
„Ptaj se na to imrvere už přes rok a já jim dnes konečně můžu něco odpovědět,“ opáčí Levy, „ode dneška mám jistotu, že po mé smrti nastane peklo.“
„Inu, Levy, pravdou je, že za život vydělali nemravné peníze, navíc především lichvařením, vetešničením a zastavárničením. Ale rozhodně mi nepřijdou člověk tak hříšnej, aby nutně museli hned po smrti rovnou do Gehenny,“ rozjímá zamyšleně Grün.
„Nechaj si to vysvětlit. Tady Katz dosvědčí, že ausgerechtnet dneska jsme dokončili všechny formality mojí závěti a ta vešla v platnost. A taky dosvědčí, že na jeho radu jsem v závěti použil prerekvizity, to je takové drobné požadavky, co mám na své pozůstalé. Například moje první žena Ethel musí do roka od mé smrti přestat chovat kočky. Moje druhá žena Hannah se musí, též do roka, rozvést s tím příšerným ředitelem tenisového klubu. Moje třetí a současná žena Rosa zas nesmí být alespoň rok viděna po boku, ani v jiné společné situaci, jestli mi rozumějí, s Juvi Reifem, naším zahradníkem. Moje nejstarší dcera Sára se musí, opět do roka, počestně provdat za toho svého góje, mají spolu už tři děti, tak by bylo na čase. Můj nejstarší syn Moše musí do roka vystoupit z Labour party a rezignovat na post v parlamentu. Můj prostřední syn Šimon musí odejít z té mezinárodní korporace a převzít rodinný podnik. Můj nejmladší syn David musí do roka konečně přestat studovat a najít si poctivou práci, uznaj že čtyři doktorské tituly už je zu viel. Moje prostřední dcera Ester musí do roka odejít z té protivné rockové kapely a nastoupit na protidrogové léčení. No a moje nejmladší Rachel musí do roka pojmout za manžela jednoho z bratří Ringerů, dědiců firmy Ringer a Davidoff, která mě ve věcech práva léta zastupuje. U všech samozřejmě platí, že pokud svojí prerekvizitu nesplní, neuvidí ze svého dílu - a pro každého z nich to nejsou malé peníze - ani fenik a jejich díl půjde rovnou jako příspěvek Armádě spásy,“ líčí Levy.
„No to je všechno pěkný, ale jak z toho všeho usuzujou, že půjdou do Gehenny?“ stále nechápe Grün.
„Inu, kam půjde moje duše po mé smrti, nemám tušení, ale ráčej uznat, že až moje hodina nastane, pohřbí mě a tady doktor Katz jim přečte takovouhle závěť, že nastane peklo.“

Tak shavua tov a dobrou náladu.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora