29.3.2024 | Svátek má Taťána


CHTIP: Židovský humor III.

4.8.2018

„Nauč se smát, aniž bys plakal“ říká jedno přísloví. Rovněž se říká, že židovský humor chápou nejlépe Židé a Češi.
Smyslem židovského humoru není jen pobavit a zpříjemnit posezení ve společnosti. Je rovněž reakcí, jak proměnit zoufalství v naději, pozorovat okolní svět se zdravou skepsí a odstupem a otupit ostří skutečnosti důvtipnou slovní hříčkou.
Uvádím pár židovských anekdot patřících do mých oblíbených.

Jednoho nedělního rána si Mojše u snídaně listoval novinami. Právě narazil na článek o krásné filmové hvězdičce, která oznámila, že se chystá provdat za fotbalistu, který byl známý nejen agresivitou na hřišti i mimo ně, ale také kvůli nedostatku inteligence a zdravého rozumu. Ve skutečnosti byl „blbý jak pučtok“.
Stejně jako většina mužů, Mojše se rád poslouchal a rád komentoval články z novin. Obrátil se na svou ženu a řekl:
„Nikdy nechápu, že ten největší šmok vždycky dostane tu nejkrásnější ženskou.“
„Díky, drahý!“ odpověděla Sadie.

Rabinovič na poznávacím zájezdu překvapeně zaznamená, že v Tchien-ťinu mají synagogu. Vstoupí. Uvnitř samý Číňan. Ten nejbližší se poněkud útočně otáže: „Co tu chcete?“ „Jdu se pomodlit,“ odpoví Rabinovič. „Vy jste žid?“ ptá se Číňan. „Ano,“ odpoví Rabinovič. „Ale nevypadáte...!“

Vyslýchali právě nějakého žida v Petschkově paláci, když najednou zvoní telefon.
Gestapák vezme sluchátko, ozve se a slyší, že na druhém konci mu nějaký hlas cosi rozčileně vypravuje. Nerozuměl tomu, bylo to česky. Honem hledal někoho, kdo umí česky. V místnosti nikdo nebyl. Obrátí se proto na vyslýchaného a poručí: „Vezměte to a řekněte nám, co ten člověk chce!“
Vezme žid sluchátko do ruky, opře se pohodlně o stůl a promluví:
„Haló, tady Gestapo, u telefonu Pereles!“

Baví se vězni koncentračního tábora o tom, co by se mělo udělat s Hitlerem po válce. Jean, malý Francouz, říká: „Měli by ho mučit, pomalu, aby umíral dlouhá léta v bolestech!“ Tadeusz, Polák, oponuje: „To je moc mírný trest. Hitler je divoká bestie. Měli by ho zavřít do klece a ukazovat po jarmarcích jako divou zvěř.“ Pak se někdo obrátil na pana Kohna:“Co říkáte vy, pane Kohn? Proč mlčíte?“ Starý Kohn po chvíli přemýšlení povídá: „Oj, oj, až bude po všem, vrátím se domů, do Prahy. A bude eref šábes, předvečer svátku, a já se vykoupám a druhý den, na šábes, půjdu do templu, a rabín mě vyvolá k Písmu a já budu předčítat z Tóry, všichni Židé mne budou poslouchat, a k obědu bude nadívaná ryba. Odpoledne si zajdu do kavárny Continental a posadím se na svoje staré místo u okna, a řeknu vrchnímu, aby mi přinesl sklenici vody a Prager Tagblatt. A jak si budu číst, vstoupí do mé kavárny on, Malchamoves, anděl zhoubce, Hitler a postaví se k mému stolu a bude pokorně čekat, až starý Kohn zvedne oči od novin. A já je dlouho nezvednu, a když je konečně zvednu, tak mě Malchamoves zdvořile požádá, abych mu laskavě půjčil noviny, samozřejmě, až ráčím dočíst, laskavě. A já mu odpovím: „Jim? ... Nikdy!!!“

Pan Cohen ukazuje svůj byt zájemci o koupi: „Zde je obývací pokoj,“ řekne a políbí mezuzu.
„Tady máte kuchyň.“ A položí ruku na mezuzu.„Tady je pracovna.“ A dotkne se mezuzy.
A takhle to pokračuje po celém bytě. Když je prohlídka u konce, zájemce pronese:
„Pane Cohene, koupím váš byt, ale za jedné podmínky ... pokud mi tu necháte svůj bezpečnostní systém.“

Mladý Epstein dokončil studium. Získal doktorát za fyziku na Sorbonně.
„Teď se, Samueli, musíš rozhodnout a vybrat si specializaci,“ řekl jeho otec.
„Samozřejmě, otče!“
„Takže, co si vybereš, pánskou nebo dámskou konfekci?“

Šadchen hučí do starého mládence:
„Měli by se konečně oženit!“
„Ani nápad! Žiju se dvěma sestrami a ty se postají o vše, co potřebuji!“
„Ja, richtig... Ale ani dvě sestry jim přece nemůžou poskytnout to, co jedna vlastní žena!“
„Jak to, že ne? A kdo jim povídal, že ty sestry jsou moje???“

Tak přeji všem svým čtenářům pěkný víkend a shavua tov.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora