„Drahý pane Silbersteine! Blahopřeji vám k dědictví! Váš zesnulý strýc vám odkázal tři domy v Londýně, dva v Paříži, banku v New Yorku, golfový klub v Sydney, námořní jachtu, hotovost sedm set tisíc dolarů a loveckého psa.“
„Pardon, že vám skáču do řeči, ale má ten pes rodokmen?“

Teta volá synovci do New Yorku:
„Moše, okamžitě přileť, tvůj strýc se odebral za svými předky.“
„Je mi to moc líto, tetičko, ale nemůžu přijet na pohřeb. Kup mu, prosím, pěkný oblek a účet nech poslat na mne.“
„Dobře.“
Ostatní příbuzní se sjeli z celého světa, pohřeb byl velkolepý. O týden později dostal synovec účet na 500 dolarů. O týden později další, zase 500. O týden později další pětistovka…
Moše zavolá tetě:
„Teti, co se děje? Každý týden mi chodí účet na 500 dolarů.“
„No, přišlo mi zbytečné, kupovat strýci nový oblek, tak jsem ho půjčila z půjčovny…!

„Ruská propaganda informuje o civilistech v Oděse, kteří se ukrývají v metru. Obyvatelé Oděsy tak s překvapením zjistili, že mají metro, nikdo jim o tom neřekl.“

„Drahá, podala bys mi, prosím, sůl?“
„Co tím chceš říct? Málo solím? Jsem mizerná kuchařka? Nejsem pro tebe dost dobrá? Víš, co? Jsi pěkný šlimazel…!“

Abraham a David jsou společníci v obchodu s konfekcí v Paříži. Ale poslední dobou to jde špatně, jediné, co by je mohlo jeste zachránit pred bankrotem je bankovní půjčka.
Tak se seberou a jdou za bankéřem. Ten jim řekne:
„Takže, panové, když nedostanete do soboty dopis, tak to znamená, že jste půjčku dostali.“
No dobře. Abraham a David nemohou spát, nemohou jíst, kady den dopoledne čekají na pošťáka, nic…
V sobotu ráno přijde pošťák, v ruce drží obálku.
Abraham který je morálně silnější k nemu přistoupí a vezme mu obálku z ruky, obávaje se nejhoršího.
S třesoucíma rukama ji roztrhne, vyndá z ní dopis a loktem si utírá slzy.
Čte dopis a potom se s širokým úsměvem otočí k Davidovi a zvolá :
„Vše je v pořádku, to ti jen umřel bratr!“

Samuel Birnbaum strávil několik let v lágrech na Sibiři.
„Slyšel jsem, že to tam bylo strašné,“ řekl mu jeden známý, když se potkali v Moskvě.
„Ani ne,“ vrtěl Birnbaum hlavou, „nebylo to tak zlé. Vzbudili nás v sedm hodin. K snídani jsme si dali čaj a housku. Ano, čaj mohl být trochu teplejší. Pak nás odvezli autem do konzervárny, kde jsem lepil etikety. V půl druhé přijelo auto a my jsme se naobědvali. Po jídle – no, trochu se šetřilo solí, ale celkově byl oběd docela snesitelný – po jídle jsme si chvíli zdřímli; odpoledne jsme dostali kávu a chleba s máslem. Pak jsme si zahráli karty, abychom si ukrátili čas do večeře. Dobře, večeře neměla tolik chodů jak v Kremlu, ale co by člověk chtěl, že? Po jídle nám rozdali cigarety na další den. Pak jsme si chvíli povídali, poslouchali rádio a v deset, půl jedenácté jsme šli spát.“
„To je zvláštní, co vy vyprávíte… starý Eisenstadt mi o táborech vyprávěl mnohem horší historky.“
„A o to jde! Kde je teď váš Eisenstadt? Zpátky na Sibiři…“

Kohn měl vilu s velkou zahradou. Jednoho dne ale musel jeho zahradník nečekaně odcestovat za matkou. Kohnovi po pár dnech nezbylo než se oblíknout do pracovního a aspoň trochu se o zahradu postarat. Posekal trávu, zalil záhony a když se chystal uklidit nářadí, tak u vily zastavil krásný sporťák bez střechy a blondýnka za volantem na něj volala:
„Kolik si účtujete za údržbu zahrady?“
„Paní domu mi dovolí se s ní vyspat…“

„Koukám, pane Roubíček, že je vaše dcerka celá její máma!“
„No, hlavně, že je zdravá!“

Abram píše dopis svému příteli Mojšemu do Izraele:
„Drahý, Mojše, máme to tu těžké! Včera jsem byl v Privozu (trh v Oděse) a jedno kuře tam stojí pětadvacet rublů!“
Druhý den je Abram předvolán na KGB. Vyšetřovatel mu předá dopis:
„Nedovolíme vám zkreslovat realitu! Okamžitě to přepište!“
Abram se posadí, vezme pero a začne psát:
„Drahý, Mojše, žijeme si tu tak dobře! Včera jsem šel do Privozu a představ si, prodávali tam celého slona za dvacet rublů! Ale chápeš, k čemu by mně, starému samotnému Židovi, byl slon. Tak jsem přidal bůra a koupil si kuře!“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)