Hubené Rosenbaumové utekl manžel. Vypravila se za rabínem.
„Rebelebn, podívej se do svých učených knih a řekni, jestli se mi vrátí.“
Stařičký rabín popotáhl knot petrolejky a žádá:
„Podej mi támhletu velkou tlustou knihu.“
Rosenbaumka mu ji podá, on ji otevře a zavře, že to není ta správná, a pokračuje:
„Podej mi támhletu velkou tenkou knihu.“
Rabín ji otevře a zavře, zase to není ona, a tak:
„Podej mi tamtu menší tlustou knihu.“ Rebe ji otevře a v ní leží brýle. Nasadí si je na nos, mladou Rosenbaumovou si důkladně prohlédne a pak praví:
„Ten se nevrátí.“

x x x

Z vlaku na nádraží v Berehovu vystoupil z vlaku pan doktor Prager, co měl jakési řízení v Asteji na hranici s Maďarskem. Pět kilometrů odtud. Naštěstí před nádražím stál vůz s koněm a vozkou ochotným ho do Asteje dopravit. Nasedl tedy, ale zhruba po dvou stech metrech zůstali stát.
„Nezloběj se, vašnosti, ale Šlojme, stařičký koník, vás do kopce neutáhne. Kdyby mohli jít kousek se mnou pěšky …“
Pan doktor křepce seskočil a tak došli do Asteje. Vyřídil tam s celním úředníkem, co měl vyřídit, a vydali se na cestu nazpět. A opět se po několika metrech vozka obrátil s prosbou ohledně vetchého a zcela vyčerpaného koníka Šlojmeho, takže všichni tři pak dokráčeli zase zpátky k nádraží v Berehovu. Pan doktor Prager zaplatil vyžádané tři krejcary a povídá vozkovi:
„Nechci vám mluvit do vašeho podnikání, to by mne ani nenapadlo, ale mezi námi řečeno, proč vlastně ten Šlojme chodil s námi?“

x x x

Vlak s panem Tausigem se naboural. Jeho vagonem to pouze zatřáslo, ale on stejně kulhal, jezdil na invalidním vozíku a nechal se doživotně vyplácet brazilskou železnicí.
Jízda na vozíku ho ale přestala bavit, takže se vypravil do Lurd. Pobyl tam dva dny, pil tamní vodu, nahlédl do jeskyně a zázrak se dostavil. Pan Tausig poskytl několik interview, vozík odevzdal k dalším odloženým invalidním vozíkům v místním muzeu a vypravil se na letiště.
„Co to je?“ tázal se celník a ukazoval na pětilitrovou láhev u páně Tausigových nohou.
„To je zázračná voda z Lurd, kterou vezu svým přátelům do Ria de Janeira, určitě jste o mne četli v novinách,“ vytahoval se pan Tausig.
Celník láhev otevřel, čichnul si k hrdlu a oznámil, že jde patrně o francouzský koňak.
„No prosím,“ žasnul pan Tausig, „další zázrak!“

x x x

Nahoře na půdě Magdeburských kasáren v Terezíně sedí proti sobě pan Lewi a pan Silberstein, kteří mají ráno nastoupit do transportu směrem Osvětim-Birkenau, a povídají si.
„Řeknou mi, pane Lewi, co by udělali s Hitlerem, kdyby ho dostali do rukou,“ ptal se pan Silberstein a sám hned pokračoval, „já bych mu například uříznul jedno ucho. To místo bych pak důkladně osolil a potom mu uříznul - „
„Prosimich, nechaj toho tý řezničiny, „ ohradil se pan Lewi, „zvedá se mi z nich žaludek.“
„No dobrá,“ pokračoval pan Silberstein, „a co by s Hitlerem udělali voni?“
Pan Lewi si zapálil poslední krátký doutníček, schovávaný pro tuto příležitost, a s rozvahou hráče kulečníku nad všemi koulemi shromážděnými pěkně v jednom koutě začal vyprávět.
„Vědí, pane Silberstein, já v čas míru, v neděli dopoledne chodívám do kavárny ke Šroubkům na skleničku vermutu a všechny noviny. Sedím tam a najednou se otevřou dveře a vejde Hitler. Sedne si ke mně a ptá se, jestli je ten Prager Tagblatt volný. A já řeknu je, ale pro nich, pane Hitler, nikoli.“

Zaslal Pavel Landa

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)