Když dobrý židovský chlapec začne chodit s dobrou židovskou dívkou, přeskočí mezi jejich matkami jiskra.

Mojše studuje na katolické škole. Za hodinu učitel říká, že ten, kdo mu řekne, kdo byl největší člověk na světě, dostane 30 eur. Jedno z dětí:
„Myslím, že Leonardo da Vinci.“
„Dobře, dobře, ale myslel jsem někoho jiného.“
Druhé dítě:
„Možná Einstein?“
„Ještě lépe, ale pořád to není ten, na který myslím.“
Nakonec řekne Mojše:
„Největší muž byl Ježíš Kristus.“
„Dobře, tady je 30 eur. Ale pokud vím, máš židovský původ. Nechtěl jsi říct Mojžíš?“
„Mojžíš je Mojžíš, ale obchod je obchod.“

Jeden starý cadik, všech světců světec a nádoba plná ctností, světlo Israele a chlouba všehomíra, byl představován v nové kehile.
Rabín švitořil: „Jak jsme šťastni, že zde můžeme uvítat drahého cadika, o němž je známo, že nejproslulejší učenci k němu chodí pro rady jak vykládat Tóru. Muže tak soucítícího, že i malé děti k němu chodí svěřovat se se svými tužbami. Muže tak pravdivého, že i soudci na něj přísahají. Muže plného ctností…
Starý cadik si přítáhl rabína za rukáv a pošeptal mu: „A nezapomeňte na mou skromnost.“

Starosta malého izraelského městečka jde s manželkou okolo rozestavěného domu. Jeden z dělníků je vidí a zahlaholí: „Ahoj, Sáro, jak se máš?“
Sára se zastaví, představí oba muže a chvíli spolu hovoří. Pak se rozloučí a jdou dále. Starosta je viditelně zamyšlen. Sára na něj kouká a pak řekne:
„Pusť to z hlavy. Je pravda, že jsem si na něj myslela, ale to bylo v době, kdy jsme spolu chodili na universitu.“
Starosta se ještě chvíli tváří jako bubák, ale pak se usměje a říká:
„Stejně, jaké máš štěstí, že jsme se potkali. Představ si, dneska si mohla být manželkou stavebního dělníka.“
Sára se usměje znatelně víc:
„Omyl, drahý. Kdybych si ho vzala, teď by byl starostou on.“

„Haló panáčku, šel si se mnou zafilipínkovat,“osloví povětrnice starého pana Kohna na nároží vykřičené ulice.
On jen zavrtí hlavou, s hořkým úsměvem jí podá bankovku a pomalu odchází.
„A za co jako?“ volá za ním prostětutka: „Dyk nic nebylo!“
A pan Kohn jen přes rameno odtuší: „Za důvěru, děvče, za důvěru.“

„Mária,“ mluví k ní archanděl Gabriel, „tvůj syn bude zachráncem světa.“
„Takže nebude doktor?“

Mojše sedí s Betty v luxusním podniku, když tu Mojše praví v romantickém rozpoložení:
„Betty, udělám tě nejšťastnější ženou na světě!“
Betty na to:
„Budeš mi moc chybět.“

Sedí slepec na lavičce v parku, přisedne si rabbi. Po chvíli vytáhne pár macesů a debužíruje. Slepec slyší, jak vedle něj někdo jí, a tak po chvíli natáhne ruku. Rabbimu se jej zželí a podá mu pěkný kousek macesu. Slepec chvíli maces ošahává, ohmatává a najednou se vztyčí a vykřikne:
„Kdo psal tyhle sprosťárny?“

Tuhle jsem se seznámil s krásnou Židovkou.
– Jak jsi poznal, že je to Židovka?
– Pozval jsem ji k sobě domů a řekl:“ Chovej se tu jako doma“. A ona si sedla na pohovku, rozhlédla se a řekla: „Potřebuje to tu vymalovat.“

Becky byla velmi bohatá a rozmarná. Jednoho dne zavolala velice známému mladému umělci a požádala ho, aby ji namaloval. Odpověděl, že to není problém, ale že cena bude 5000 liber, což Becky okamžitě přijala.
Když přišla do atelieru na první sezení, dala mu šek na 7000 liber. Malíř byl velmi překvapen a chtěl vědět, za co jsou ty peníze navíc.
„Chci, abyste mě namaloval bez oblečení,“ odpověděla, „nevadí vám to?“
„Ne, za 7000 liber mi to nevadí. Ale chtěl bych si nechat ponožky, abych si měl kam dávat štětce.“

Židovský pesimista si myslí, že věci již nemohou být horší. Židovský optimista mu kontruje tím, že určitě mohou.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)