Syn odjíždí studovat na univerzitu a otec mu klade na srdce:
„Synu, jedno mi slib, v žádném případě si neber šikse!“
Syn slíbí, ale během studií potká nežidovskou dívku, zamiluje se a aby se mohli vzít, dívka konvertuje. Po svatbě volá otec synovi:
„Tak co, půjdeme v sobotu na golf?“
„Ale tati, o šabatu nemůžeme jít hrát golf, moje žena říká, že to Tóra zakazuje!“
„Vidíš, vidíš, já ti říkal, ať si nebereš šikse!“

Finanční magnát Salomon Katz byl nalezen bez známek života v bytě krásné Rebeky Goldbergové. Při policejním vyšetřování Rebeka popsala detailně průběh jejich vztahu, který se ten den uzavřel. Citujeme z její výpovědi:
„Pan Salomon Katz si ke mně před čtyřmi dny přisedl v kavárně a zeptal se, jestli mě může pohladit po vlasech. Že mi za to dá 50 eur. Tak jsem svolila.
Příštího dne přišel znovu a ptal se, jestli by za 100 eur mohl dostat jednu kadeř mých vlasů. Souhlasila jsem a proužek vlasů si ustřihla.
Včera mě opět vyhledal a nabídl mi 500 eur za polibek. Tak jsem tedy také přikývla.
A dnes se objevil počtvrté a povídá: ‚Rebeko, moje nejdražší, nemohu bez tebe žít. Oddáš se mi za 1000 eur?‘
Tak jsem mu ve vší úctě poctivě odpověděla: Dobře, můj drahý Salomone, ale přiznám se, že moje běžná cena je 20 eur. A v tu chvíli ho trefil šlak!“

Rivka povídá Sáře:
„Náš Mojše má tři doktoráty. Z psychologie, z ekonomie a z politologie.“
Sára na to: „To musíte být na toho svýho kluka hrdí!“
„To víte, že jo,“ povídá Rivka, ale pak zesmutní: „Ale co naplat, je stále bez práce.“
Chvíli je ticho, ale pak Rivce přeběhne po tváři záblesk pýchy:
„O práci přišel, to je pravda. Ale on náš Mojše naprosto perfektně a přesně ví proč.“

„Prej teď žijou s manželkou odděleně, je to pravda, Kranz?“
„Ale no je.“
„A co se stalo?“
„To vám povím. Ten den jsem měl narozeniny. Ráno vstanu, manželka mně nepopřála, ani snídani neudělala, děti ani nepozdravily. Přijdu do práce a kolegové si ani nevzpomněli. Jen moje mladá krásná sekretářka už ve dveřích kanceláře vece: „Vše nejlepší, šéfe! Mohu vás pozvat na narozeninovou večeři?“ No, co by Perkeles dělali voni? Tak jsme si dali v restauraci skvělou rybu a košer víno, hodinu si povídali a ona se ptá: „Nebude vám vadit pozvání ke mně na skleničku?“ No tak jsem šel. Usadila mě na velký divan a říká: „Připravte se, šéfe, já si jen na chvíli odskočím do koupelny.“ No tak čekám a najednou se rozrazí dveře a s výkřikem: „Vše nejlepšííí!!!“ vběhnou do pokoje, děti, manželka, kolegové z práce i tchyně. A já tam sedím vykulenej na divanu. Nahej.“

Svátek Purim v Haifě. Veselý večer se chýlí ke konci. Je vyhlášena soutěž, kdo udělá nejstrašnější grimasu. Za vítěze je vyhlášen starý Blumenkranz. Vedou ho na pódium a on se strašně vzpouzí:
„Já jsem se soutěže vůbec neúčastnil.“

Tři reformní rabíni diskutovali o tom, do jaké hloubky jdou progresivně liberální reformy v jejich kongregacích.
První se holedbal: „Zařídili jsme v templu snack bar, kde podáváme žíznivým různé nápoje a hladoví si mohou vybrat falafel v pitě, hot pastrami nebo latkes s okurkovým dresinkem. A to dokonce v průběhu bohoslužby!“
Druhý na to: „To nic není. My jsme tak progresivní, že v průběhu bohoslužeb nejen že nebráníme používání mobilních telefonů, ale dokonce jsme v lavicích zřídili dobíjecí místa a v templu je možné se připojit i na wifi v notebooku.“
Třetí rabín se jen usmál: „To my jsme tak liberální, přátelé, že na židovské svátky templ zavíráme.“

Kornfeld potká na ulici Bluma. „Tak, Blum, aby to taky věděli, narodil se mi kluk.“
„Kluk? A kdo je otcem?“
„Co si to dovolujou, Blum, takovou blbou otázku?“
„No, omlouvám se a už se nečertěj, Kornfeld, já myslel, že věděj, kdo je otcem. Když to nevěděj, tak to nevěděj, to se taky stává, doba je holt taková. Kvůli tomu přece na sebe nebudeme hulákat.“

„Mamá, Izák mi včera řekl, že jsem nejinteligentnější a nejchytřejší dívka v Oděse. Měla bych ho pozvat k nám domů?“
„Rozhodně ne! Ať si to myslí dál.“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)