Dva židovští chlapci ve věku kolem šesti let se setkávají a povídají si:
„Jé, zítra jdu na operaci.“
„Jaká operace?“
„Ale obřízka, ta naše to zanedbala, když jsem se narodil, tak musím jít hned. Nevíš, jestli to bolí?“
„Moc si to nepamatuju, jen vím, že jsem po ní rok nemohl chodit.“
„Obžalovaný, co jste dělal před svatbou?“ ptá se soudce Rabinoviče.
„Co jsem chtěl, ctihodnosti.“
Starý Žid umírá a požádá o poslední šálek kávy s dvěma kostkami cukru. Přinesou mu kávu a muž ji pije s velkým potěšením:
„Alespoň před svou smrtí jsem dostal to, o čem jsem celý život snil!“
„Abrame, to sis celý život nemohl dovolit šálek kávy?“
„Ale mohl, ale doma jsem pil kávu s jednou kostkou cukru a na návštěvě se třemi, ale rád to mám se dvěma.“
Majitel malé galanterie Jefim Katzenelenbogen měl finanční potíže a když už si nevěděl rady, tak svou provozovnu pojistil. A ve stejný den obchod vyhořel. Pojišťovna měla pochopitelně podezření, že něco není v pořádku, ale nesvedli nic dokázat. Jediné, co ředitele pojišťovny nakonec napadlo, bylo poslat dopis s tímto zněním:
„Vážený pane Katzenellenbogen, uzavřel jste u nás pojistku v 10 hodin dopoledne a požár ve vašem obchodě nastal ve 12:45 téhož dne. Mohl byste, prosím, vysvětlit důvod tohoto zpoždění?“
Muž v Praze vidí, jak dobrman napadl malou holčičku. Zabije psa a holčičce zachrání život. Obklopí ho reportéři: „Řekněte nám, jak se jmenujete? Celá Praha vás bude milovat! Hrdina z Prahy zachránil děvčátko přes šíleným psem!“
Muž povídá se zřetelným přízvukem: „Ale já nejsem z Prahy.“
Reportéři: „Ale to nevadí. Všichni vás budou obdivovat.“
„Ale já nejsem ani z Čech, i když babička pocházela z Prostějova a dědeček od Kolína.“
Reportéři: „To je v pořádku. Bude vás milovat celá Evropa. Zítra budou titulky: Hrdinný Evropan zachránil děvčátko před šíleným psem!“
Muž říká: „Ale já nejsem ani z Evropy.“
„Tak odkud jste?“
„Z Izraele.“
Reportér se ošije: „Aha. Zítřejší titulky budou: Zlý Izraelec zabil holčičce psa.“
„Drahý pane Silbersteine! Blahopřeji vám k dědictví! Váš zesnulý strýc vám odkázal tři domy v Londýně, dva v Paříži, banku v New Yorku, golfový klub v Sydney, námořní jachtu, hotovost sedm set tisíc dolarů a loveckého psa.“
„Pardon, že vám skáču do řeči, ale má ten pes rodokmen?“
Moritz se stal prezidentem a hned volá své mámě:
„Ahoj mami, vyhrál jsem volby a stal jsem se prezidentem, pozítří je slavnost.“
„Tak to je tvoje věc, asi nepřijdu a nic si neobleču.“
„Koupím ti nové oblečení, neboj se.“
„Ne, nepřijdu, já tam ani nebudu moct nic jíst.“
„Neboj, bude košer jídlo.“
Nakonec matka souhlasila a přišla na inauguraci. Postavili ji do první řady, vedle mámy viceprezidenta, a když Moritz přísahal věrnost národu, obrátila se na ni a řekla:
„Vidíte, tak ten chlápek, co mluví, to je můj syn, ale jeho bratr je doktor!“
Při pátečních večerních bohoslužbách přijde Morris ke svému příteli Irvingovi a říká:
„Potřebuji od tebe jednu laskavost. Spím s manželkou našeho rabína. Můžeš ho po bohoslužbách nějak pozdržet v synagoze?“
Irvingovi se tento jeho nápad sice moc nelíbí, ale protože jsou s Morrisem celoživotní přátelé, neochotně souhlasí.Po bohoslužbách zapřede s rabínem rozhovor a klade mu nejrůznější hloupé otázky, jen aby ho zdržel. Po nějaké době to začne moudrému rabínovi být podezřelé a zeptá se:
„Irvingu, o co ti vlastně jde?“
Irving, plný pocitů viny a lítosti, přiznává rabínovi:
„Je mi líto, rabbi. Můj přítel právě teď spí s tvojí ženou, a tak mě požádal, abych tě chvíli zdržel.“
Rabín se usměje, položí bratrsky ruku na Irvingovo rameno a řekne:
„Raději si pospěš domů, Irvingu. Moje žena zemřela před dvěma lety.“
(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)
*****************************
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora