Čtyři ženatí Židé hrají golf. U čtvrté jamky se dají do řeči:
První chlapík: „Nemáte tušení, co jsem musel udělat, abych mohl tento víkend vyrazit na golf. Musel jsem slíbit své ženě, že příští víkend vymalujeme celý dům.“
Druhý chlapík: „To nic není, musel jsem svojí ženě slíbit, že příští týden nechám udělat na zahradě u bazénu novou terasu.“
Třetí chlapík: „Chlapi, kam se oba na mně hrabete! Musel jsem ženě slíbit novou kuchyň.“
Pokračují ve hře, když si uvědomí, že čtvrtý spoluhráč neřekl ani slovo. Tak se ho ptají:
„A cos musel udělat ty, abys mohl tenhle víkend jít na golf?“
„Jen jsem nastavil budík na půl šestou. Když přestal vyzvánět, zeptal jsem se ženy: ´Golf nebo sex?´ A ona odpověděla: ´Nezapomeň si svetr´.“
Kohn a Stern přecházejí na červenou.
Policista je zastaví a beze slova začne vypisovat pokuty.
Stern tu svou beze slova zaplatí.
Kohn se ptá: „Pokutujete také válečné hrdiny?!“
„To samozřejmě ne,“ zasalutuje policista a odchází.
„Voni byli ve válce, Kohn?“
„A já o tom nic nevím?“ nestačí se divit Stern.
„Můžou bejt klidnej, Stern, nic jim neuteklo,“ vece Kohn.
„Já ve válce nebyl, jen jsem se tak pro úplnost zeptal.“
Praha po ruském obsazení v srpnu 1968. Na policejní stanici vrazí rozčilený židovský spoluobčan a hlásí:
„Pane komisaři, právě mi jeden švýcarský voják ukradl moje ruské hodinky!“
„Asi chcete říci, že vám ruský voják ukradl švýcarské hodinky,“ upřesňuje policista.
„To jste řekl vy!“ říká rychle oznamovatel.
Jeden bohabojný Žid žil s rodinou v nejhorší bídě. Napsal dopis Bohu, v němž vylíčil svoji chudobu. Na obálku napsal „K rukám Pána Boha“ a vyhodil ji oknem.
Náhoda tomu chtěl, že zrovna šel po ulici sekretář bankéře Kohna, který vzal obálku svému šéfovi. Bankéř ji otevřel a – otřesen obsahem listu – dal tajemníkovi sto zlatých, aby je donesl těm chudákům a řekl jim, že on, Kohn, je s Bohem v neustálém kontaktu a že vlastně sám Bůh ho informoval o jejich údělu.
Tajemník splnil úkol.
„Dovedeš si představit“, řekla pak žena chudého Žida, „že jestli Kohn nám dal z pověření Boha sto zlatých, kolik si asi strhl za zprostředkování?!“
„Cilko, zlatíčko, podej tátovi noviny, prosím.“
„Ach, tati, ty jsi úplný dinosaurus. Jaképak noviny, když existují smartphony, notebooky, iPady … Kdo dnes potřebuje noviny?“
„Oj vej, podej mi bekitzer třeba iPad, bože můj…“
Moucha nikdy nezjistila, jak draho vyšel její pohřeb na kuchyňském stole…
V letadle z New Yorku do Tel Avivu se uprostřed letu, vysoko nad Atlantským oceánem, najednou postaví chlap se samopalem a výhrůžně zařve: „Kdo z vás je tu Žid?“
Starý pejzatý pán si zamyšleně pohladí bradku a praví: „No, to je otázka…“
„Moše, proč jsi tak nervózní?“
„Chci se rozvádět, a nevím jak to říct matce.“
???
„Ještě jsem jí neřekl, že jsem se oženil.“
(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)
*****************************
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora.