Goldberg: „Poslyš, Sára, ty se mi v těch nových brýlích ale vůbec nelíbíš.“
Sára: „Ale já nemám žádné nové brýle!“
Goldberg: „Ale já jo!“

Na večírku se spolu baví lékař dr. Braun a právník dr. Goldstein. Jejich konverzace je neustále přerušována lidmi, kteří popisují své neduhy a žádají lékaře o radu. Po hodině se podrážděný lékař zeptá právníka:
„Jak to děláte, že po vás lidé nechtějí právní rady, když nejste v kanceláři?“
„To se rychle odnaučí, jednou jim poradím a druhý den jim pošlu účet.“
Druhý den sedí dr. Braun ve své ordinaci a zvažuje, jestli to má také zkusit, když mu sestra přinese dopis od doktora Goldsteina. Otevře jej a najde v něm účet za právní rady.

MUDr. Finkelstein jde na pohřeb jednoho ze svých pacientů. Náhle na hřbitově slyší, že někdo volá jeho jméno:
„Doktore Finkelsteine, doktore Finkelsteine…!“
Udiveně se dívá kolem sebe a zdá se mu, že tlumený zvuk vychází z jednoho čerstvého hrobu. Přečte si nápis na hrobě a vidí, že i tam leží jeden z jeho dřívějších pacientů, který zemřel před pár týdny. A znovu slyší:
„Doktore Finkelsteine!“
Zmateně se zeptá:
„Co, kdo…?“
Tlumený hlas z hloubky volá:
„Doktorleben, nemáte nějaký prostředek proti červům?“

Po Vánocích se sejdou tři spolužáci a říkají, jaké dárky dostali.
Jožko se chlubí:
“Byli jsme na večeři a potom jsme otevřeli dárky a já dostal pušku, co dělá ratatatatatatá, a lego a auto v rádiu.“
Janko se nebude stydět:
„Byli jsme u prarodičů a po večeři jsem otevřel krabice a dostal jsem úžasného robota, který chodí a bliká, potom letadlo, tank, ten je na baterky a jezdí v jakémkoliv terénu.“
Dívají se na Davida, protože vědí, že neslaví Vánoce, a začnou se mu smát.
Jen pokrčí rameny a říká:
„Tatínek mě večer vzal do práce a strašně se smál, když mi ukázal úplně prázdný sklad, vůbec nic tam nebylo, všechno bylo pryč. Víte, máme velkoobchod s hračkami.“

Do oddělení hraček jednoho obchodního domu přijde maminka s malou Rachel. Holčička si vyzkouší tříkolku – a nechce z ní slézt, jezdí všude možně po obchoďáku a překáží. Veškeré pokusy maminky, personálu a přítomných sundat Rachel z tříkolky selhávají – holčička má záchvaty vzteku a zuřivosti.
Nakonec si vedoucí oddělení vzpomene na dětského psychologa Mathiase, který má ve vedlejším domě ordinaci. Doktor přijde, něco zašeptá holčičce do ucha – a ta bez dalšího odporu sleze z tříkolky a utíká se schovat k mamince.
Když obě odejdou, ptá se vedoucí, jakým psychologickým trikem doktor děvčátko dostal z kola. Terapeut odpoví:
„Bylo to prosté. Řekl jsem jí, že dostane takový výprask na toches, že si na něj tři dny nesedne!“
(Toches = místo, kde záda ztrácejí své jméno)

Hugo Mendl se netaktně ptá své sestřenice, kolik je jí vlastně let.
„Víš, Hugo, že vlastně nevím? Musím to spočítat. Vdávala jsem se, když mi bylo osmnáct a mému muži třicet.. Dnes je mému muži dvakrát tolik, takže mně je 36 let.“

O pesachovém šábesu se ve Veleradě sesypali kolegové na Josefa z Arimatie: „Josefe, ty jsi prý přenechal ten svůj nový hrob tomu buřičovi, tomu rouhači z Nazareta! Jestli je to pravda, tak máš velikej malér!“
Josef na to smířlivým tónem: „Ale bratři, nedělejte z toho kdovíjaký problém – vždyť je to jenom na víkend…“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora.