Na ČRo probíhá beseda s dobrovolníky odebírajícími covidové vzorky:
„Dobrý den, tady posluchač z Plzně. To víte, ze začátku je to adrenalin. Člověk do toho jde naplno, snaží se být co nejlepší, nehledí na námahu. Taky je v tom trochu strachu, aby neselhala ochrana. Ale teď už se z toho pro mě stala běžná rutina. Zvládám to čím dál rychleji a dokonce při tom myslím na svoje věci a mám před sebou vidinu, jaká to bude úleva, až to jednou skončí. Například když před sebou vidím ten obličej, tak si představuju nějaký jiný, hezčí.“
„Tak to je opravdu upřímná výpověď. Ještě nám prozraďte, jak dlouho už ty covidové stěry provádíte?“
„Moment, jaké stěry? Já jsem se nedovolal do Rádia Impuls na besedu o manželském sexu?“

„Šalom,“ pozdravil vlk.
„Ufff,“ vydechla úlevou prasátka. (@Magdalenafly)

Tvrzení, že člověk používá pouze 10 % mozku, je nesmyslná dezinformace. Pravdou je, že pouze 10 % lidí používá mozek.

„Byla to noční můra! Zařvala tam spousta dobrejch chlapů. Když jsme se dostali z toho pekla, padl jsem na zem a brečel jak malý dítě.“
„Afghánistán?“
„Ne, vánoční Kaufland!“ (@MSmichoff)

Po dlouhé době jsem zase utíkal před revizorem. Nejdřív přímo v tramvaji, pak mě ještě chvíli naháněl i s kolegou po venku - až mě nakonec za asistence hlídky MP chytil. Musím říct, že ho dost naštvalo, že mám platnou jízdenku. Ale zuřit začal teprve ve chvíli, kdy jsem mu řekl, že se celou dobu pouze snažím udržovat bezpečný dvoumetrový odstup.

Rabín ráno najde v synagoze spát nějakého šnorera, který v tuhé zimě rozbil okénko a ustlal si tam. Probudí ho, šnorer vyskočí a hned se omlouvá.
„Rebe, omlouvám se, to rozbité okénko si odpracuju, znesvěcení templu také a tu držkovku, co jsem jim snědl, tu zaplatím.“
Rabín odpoví:
„Synu, to rozbité okénko a to znesvěcení templu si tedy odracujou, to je dohodnuté. Ale s těmi obřízkami z minulýho tejdne si hlavu nelámou.“

Hrdinou týdne se stává tatínek, který ani ne dvě minuty poté, co miminko koukalo na svět, řekl mamince:
„Ale tak bylo to docela v pohodě, ne?“ (@fuxit4)

Jednou v noci, po 40 letech manželství, leží pár v posteli. Náhle žena pocítí, jak ji manžel začíná hladit tak, jak to již dlouhá léta nedělal. Pohladil její vlasy, sjel dolů podél páteře ke kříži, pak se vrátil k ramenům, přešel na krk a prsa a zastavil se na břiše. Poté jeho ruka pokračovala na vnitřní straně levé paže, dotýkala se kyčle, načež se spustila kolem hýždí až k lýtku. Následně odcestovala zpět na stehno a zastavila se u pasu. Potom muž udělal totéž na druhé straně. V nejlepším se zastavil, otočil se na bok, a aniž by řekl jediné slovo, zapnul televizi.
Protože však jeho laskání manželku příjemně dráždilo, láskyplně se ho zeptala: „Zlato, bylo to nádherné, proč jsi přestal?“
A on zamumlal: „Konečně jsem našel ten dálkový ovladač!“

Starší muž vstoupil do kostela, poklekl u zpovědnice, a když kněz otevřel okénko, spustil:
„Otče, za druhé světové války krásná mladá židovská žena zaklepala naléhavě na mé dveře a prosila mě, abych ji ukryl před fašisty. Tak jsem ji uschoval u sebe v podkroví.“
Kněz se podivil:
„Jednal jste správně, z toho se nemusíte zpovídat.“
„Otče, je toho víc, co mám na srdci... Ona se mi za to začala odvděčovat sexem.“
„Už se tím netrapte. Dva mladí lidé v tak těžké době prostě podlehli touze. Jestliže toho upřímně litujete, je vám odpuštěno.“
„Děkuji vám,otče. Velmi to tížilo mé svědomí. Mohu však mít ještě jednu otázku?“
„Zajisté,“ praví kněz.
„Mám jí prozradit, že už je dávno po válce?“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Dopis sexuologovi