Teta dává Pepíčkovi atlas a říká:
"A Pepíčku, važ si ho, sama jsem ho používala ve škole."
"A je v něm už Amerika?"

Koupil jsem si nový notebook a nechal jsem ho vedle postele na podlaze. Druhý den si ho všimla babička - myslela si, že je to váha... Výsledek?
Babička váží 24 000 Kč.

Povídá děda svému vnukovi:
"Jen se na mě podívej! Nekouřím, nepiju, neběhám za ženskejma a zejtra budu slavit osmdesátku!"
"Jo? A jak?"

Dva dědečkové na lavičce:
"Vidíš to, Karlík má novou holku."
"Na mě taky přišla druhá míza. Začala mi zase chutnat krupicová kaše."

"Dědku, došla nám mouka. Vem si tašku a skoč do obchodu."
"Venku leje, že by ani psa nevyhnal."
"Psa nech doma!"

Přijde babka po dlouhé době k lékaři.
"Tak co, babi, že jste u nás tak dlouho nebyla?"
"Ále, byla jsem nemocná, pane doktore."

Jak poznáte, že jste opravdu staří?
Když budete v učebnicích dějepisu číst věci, které si pamatujete z novin, a budete si pamatovat, že to bylo trochu jinak!

Jedu z práce. Je mi 75 let. Musím vlakem, protože o řidičák jsem přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem a silnými dioptriemi, vystupuji.
Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mi vypíchl 70letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.
Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil. Opět to nestihl.
Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.
Vystupuji a mám hlad.
V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesoucím se rukám vylije půlku dřív, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz.
Jdu domů.
Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci.
Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY.
Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Beru si raději pampersky, abych to vydržel. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu.
Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy.
Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let a nabádá vládu, aby zvýšila věkovou hranici odchodu do důchodu.
************************************************************
Jak jde život

Náhodou se sešly na pokec zrovna tady...