Zas jednou to trvalo ve firmě trochu déle. Hned po posledním diktátu se sekretářka posadí šéfovi na klín, začne mu hladit temeno a s citem se mu prohrabávat ve vlasech. Začíná to být příjemné, nalijí si skleničku. Stává se to stále důvěrnějším a dáma navrhne, ža by se mohli přemístit k ní do bytu. Tam, po skleničce sektu, se to začíná rozjíždět. Po druhé skleničce už jsou oba v posteli a jde se na věc. Věnují jeden druhému dávku rozkoší. On najednou ustrne, mrkne na hodinky a s hrůzou zjistí, že už je jedna hodina v noci. Chvatně si navlékne svršky a ještě ve dveřích se k milence obrátí:
"Nemáš tu náhodu kousek křídy?"
"Jakou křídu potřebuješ?" ptá se ona.
"No, křídu na psaní, na tabuli."
Ona se prohledá zásuvky a skutečně křídu najde. On křídu popadne a zmizí.
Doma ve dveřích již čeká manželka a vítá ho otázkou: "Kdes byl tak dlouho?"
On stručně vysvětlí:
"Ále, zas to trvalo ve firmě trochu dýl. Hned po posledním diktátu se mi sekretářka posadila na klín, začala mě hladit na temeni a s citem se mi prohrabávala ve vlasech. Když to mazlení začalo být příjemné, nalili jsme si skleničku. Pak se situace stala natolik důvěrnou, že mě pozvala k sobě do bytu. Vypili jsme tam trochu sektu, vrhli se na francouzskou válendu a tam jsme se pořádně vydováděli. Vždyť me znáš, starýho nemravu. Bylo to tak náruživé, že jsme ani nepostřehli, jak se připozdilo..."
Manželka se jen usměje:
"Ty starej vejtaho. Zase jsi byl s chlapama v kuželkárně, vždyť máš ještě křídu za uchem!"

(Překlad Miroslav Kudrna)