Lord se po mnoha letech vrací z Indie do svého rodného Londýna. Na nádraží čeká Jean s bryčkou, naloží zavazadla, lord nastoupí a jedou ulicemi Londýna k lordovu domu.
"Je něco nového, Jean?"
"Celkem nic … snad jen ty kavky, lorde."
"Jaké kavky, Jean?"
"Kavky, které posedávají na ohořelých pahýlech stromů ve vaší zahradě, lorde."
"Nám ohořely stromy na zahradě, Jean?"
"Ano lorde, vzňaly se, když váš dům zachvátil požár."
"On vyhořel můj dům?"
"Ano, lorde, požár způsobily svíce na katafalku vašeho drahého zesnulého bratra."
"Můj bratr zemřel?"
"Ano, lorde, probodla ho jeho manželka, protože spal s vaší paní."
"Ale to přeci není nic nového."
"Jistě, lorde, vždyť říkám … snad jen ty kavky …"

Starší Ital vstoupil na předměstí Rimini do kostela, poklekl u zpovědnice a když kněz otevřel okénko, spustil:
"Otče, za druhé světové války krásná mladá židovská žena zaklepala naléhavě na moje dveře a prosila mě, abych ji ukryl před fašisty. Tak jsem ji schoval do podkroví."
Kněz se podivil: "To je ale něco úžasného, z toho se nemusíte zpovídat."
"Otče, ono je toho víc, co mám na srdci... Ona se mi za to začala odvděčovat sexem. Bylo to několikrát za týden a o nedělích a svátcích I dvakrát."
Kněz na to: "To bylo dávno a oba jste se tím vystavili velkému nebezpečí, ale dva mladí lidé na základě těchto okolností mohou slabosti těla snadno podlehnout. Jestliže toho upřímně litujete, je vám odpuštěno."
"Děkuji vám otče. Bylo to opravdu velké oslabení mého svědomí. Ale mohu mít ještě jednu otázku?"
"A jakou?" ptá se kněz.
"Mám jí říct, že už je po válce?"
Kněz se chvíli zamyslel a pak jen pokrčil rameny: "Pokud je ještě k světu, šoustá, vaří, pere a uklízí.... já bych mlčel."

Vede Mojžíš svůj vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá:
"Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?"
"Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!"
Jdou dál, po dalších dvou dnech:
"A co tady, zůstaneme?"
"Ne, tady to taky nějak smrdí!"
Jdou tedy dále a Mojžíš zase:
"Tak tady, ano?"
"Ano, zůstaneme - tady nic nesmrdí."
...a tak od té doby mají Židé čistý vzduch - a Arabové ropu!

Wikipedia: "Já vím všechno."
Google: "Najdu všechno."
Facebook: "Já znám všechny."
Internet: "Beze mě jste v háji."
Elektřina: "Tak se uklidníme, jo?!"

Přijde takhle malá želvička ke stromu, povzdychne si a začne se na něj drápat. Leze, leze, až se vydrápe do koruny, tam roztáhne nožičky a skočí. Rozplácne se dole na zemi... Po chvíli se probere, oklepe se, znovu došourá ke stromu, povzdychne si a drápe se zpátky nahoru. Když je v koruně, zase roztáhne tlapičky a prásk ho na zem. A tak pořád do kolečka...
Na vedlejším stromě na to koukaj dva ptáci a jeden z nich se poškrábe na hlavě:
"Hele, mámo, neměli bysme jí už konečně říct, že je adoptovaná?"