Čech si vezme Vietnamku. O svatební noci se novomanžel osmělí:
„Miláčku, já bych měl chuť na šedesát devět.“
„Kšehké kuže s rýží?“

Žena přijde domů a z ložnice slyší podezřelý hluk. Nakoukne a zpod zmítající se deky slyší vzdechy a orgastické výkřiky. Popadne koště a začne do deky vší silou mlátit. Vyčerpaná pak odejde do kuchyně. Tam sedí manžel, na stole kafíčko, cigárko a čte si noviny.
“Co tu děláš?“
„Co by? Přišel jsem z práce a uvařil jsem si kafe. Jo málem bych zapomněl. Vaši přijeli na návštěvu.“

Před soudem stojí muž obžalovaný, že v parku zmlátil cizí ženua vypovídá:
„Víte, já jsem lékař, gynekolog. Den před tím se mi v ambulanci vystřídalo asi pětatřicet ženských. Pak jsem měl noční. Tři porody a císařskej řez k tomu. Oka jsem nezamhouřil. Ráno hned do ambulance a zase hromada ženských, ani jsem to nespočítal. Odpoledne se potácím domů k smrti unavenej. A v tom parku se ke mně najednou přitočí ta ženská, a že prej ‚Když mi dáš dvacku tak ti jí ukážu‘.“

„Děti, utvořte větu se slovem úplněk.“
„Sáně jsou v létě úplně k hovnu...“

Kamarádka navštíví sousedku a ta jí otevře celá uplakaná.
„Proboha, proč brečíš?“
Sousedka ji odvede do ložnice. Tam na posteli leží manžel, na nočním stolku hoří svíčka.
„Co se stalo?“
Vzlykající sousedka ze sebe začne soukat:
„Dneska odpoledne jsme mu šli koupit nový boty. V krámě vzal první, co mu padly do oka, a že prej to je jeho číslo a už mířil ke kase. Povídám mu, aby si je radši zkusil. Obul si jednu, a že dobrý. Říkám mu zkus si radši obě. Tak si obul obě a zase, že mu padnou. Radím mu, aby se v nich prošel. Došel v nich na konec krámu a zpátky, a zase že dobrý. Tak jsme zaplatili a jdeme domů. Tam si je znovu obul a povídá ‚mámo, mně jsou ty boty malý.‘
No nezabila bys ho?!“

A nakonec jeden z hluboké totality:

Na okrsek VB přijde muž a ptá se:
„Prosím vás, kde se tady udává?“
„No to snad ne. Asi nám chcete poskytnout nějakou informaci, že?“
„Jo to jo.“
„Touhle chodbou a dveře číslo tři.“
Tak tam jde a: „Co nám nesete?“
„No víte, nic mi do toho není, ale u souseda složil náklaďák plnou fůru takovejch velkejch polen. A von si každý to poleno dá k uchu a zatřese s ním. Pak ho odloží a vezme další poleno …“
„Děkujeme, to nám stačí, můžete jít.“
Chlap jde do první telefonní budky:
„Tak Franto, je to domluvený. Ta parta, co ti loni zrejpala zahrádku, ti letos přijde naštípat to dříví.“

**********************

Západní politici ve frontě na cestu do Kyjeva, 2022, kolorováno. (by @honza_provaznik)

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)