Přijde paní do krámu:
„Prosím vás, potřebovala bych pro dcerku nějaký ty puzzle, ona je do toho celá divá, a moc jí to jde, vždycky má všechno hned složený.“
Prodavač:
„No, mám tady jedno, je toho tisíc kousků … „
„To je pro ni jednoduchý, to má za dvě hodinky složený. Nebylo by něco těžšího?“
„No, měl bych tu jedno, jsou toho dva tisíce dílků, s tím by se mohla už trochu vyvztekat, ne?“
„Ále, prosím vás, to má za odpoledne složený. Nic těžšího tu nemáte?“
Prodavač se zamyslí:
„Víte co, paní? Kupte jí pytlík strouhanky, ať si z toho složí rohlík.“

Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám "ajťáka". Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi desetkrát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází. Je to prostě namyšlený blb.
Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi. Je to prostě blb.

Paní rodí doma. Je u ní doktor a vypadne proud.
Musí zavolat pětiletého synka, aby svítil baterkou.
Porod se podaří, doktor plácne mimino po zadečku a syn s očima navrch hlavy vyhrkne:
"Správně! A druhou přes hubu, neměl tam lízt!"

Močí spolu dva policajti.
Jeden povídá: "Ty vole, máš nějak mokrý kalhoty."
Druhý: "Sakra, já zase vyndal obušek!"

Sedím si na veřejném záchodě a dělám to co se tak obvykle dělává.
Najednou slyším odvedle: "Ahoj, ... jak se ti daří?"
Určitě nejsem člověk, který by začínal rozhovory na WC, no ale nevím, jak mě to napadlo, tak sem odpověděl: "Díky, daří se celkem dobře"
Ten vedle se zeptal: "A co děláš?"
Co to je za blbou otázku ? ....no ale odpovídám: "No, myslím že to stejný jako ty."
Chvíli je klid, když najednou slyším další otázku: "Můžu přijít k tobě?"
No tak to už mi připadlo celkem dost, tak sem se snažil přijít na to, jak ten hovor přátelsky ukončit, tak jen říkám: "Ne, teď určitě ne, jsem dost zaneprázdněný."
A pak slyším, jak ten odvedle říká: "Ty, poslouchej, zavolám ti později. Vedle sedí nějaký blbec a pořád mi odpovídá ...."

Matka jde kolem ložnice své dcery a uslyší odtamtud divný bzučivý zvuk.
Otevře dveře a zjistí, že dcera právě používá vibrátor.
Otřesená se zeptá: "Dítě, co to probůh děláš?"
Dcera ji odpoví: "Mami, je mi třicet pět, nejsem vdaná a tato věc mi celkem slušně nahradí manžela. Odejdi, prosím, pryč a nech mě být."
Příští den uslyší dívčin otec nějaké bzučení, které vychází z dceřiny ložnice. Vstoupí do ní a najde dceru, jak vášnivě používá svůj vibrátor.
Na jeho dotaz, co to dělá, dcera odpoví: "Tatí, je mi třicet pět, nejsem vdaná a tato věc mi celkem slušně nahradí manžela. Odejdi, prosím, pryč a nech mě být."
O pár dní později:
Matka se vrací z nákupu, položí nákup na pult v kuchyni a uslyší bzučivý zvuk, který ovšem tentokrát vychází z obýváku. Vejde do něj a najde manžela, jak sedí na gauči, zírá na televizi, na stolku dvě piva a vibrátor na gauči vedle něho bzučí jako šílený.
Manželka se zeptá: "Co to tady ksakru vyvádíš?"
Manžel klidně odpoví: "Co by - díváme se se zeťákem na fotbal."

David dostal k narozeninám papouška. Dospělého, s příšerným chováním a ještě horším slovníkem. Každé druhé slovo bylo sprosté. Ta slova, která nebyla sprostá, byla alespoň urážlivá. David se snažil papoucha převychovat, neustále na něj vlídně hovořil, hrál mu jemnou hudbu, dělal všechno, co ho jen napadlo, aby mu dal dobrý příklad. Nic nepomáhalo. Řval na papoucha a papouch na něj řval nazpátek. Třásl jím, ale to papoucha jen rozčílilo a byl ještě sprostší.
Nakonec papoucha v největším zoufalství strčil do mrazáku. Nějakou chvíli se ozývalo kvičení, kopání a křik. Pak vše ztichlo a půl minuty se nic neozývalo. David se vyděsil, že se papouchovi něco stalo, a rychle mrazák otevřel.
Papouch pokorně vystoupil z mrazáku, vkráčel do Davidových nastavených rukou a řekl:
"Domnívám se, že jsem vás patrně urazil svým neomaleným jazykem a akcemi. Budu usilovat o to, abych to napravil. Je mi to opravdu líto a prosím o odpuštění."
David užasl nad tou změnou ptákova chování a chystal se zeptat, co zapříčinilo tu dramatickou změnu, když tu pták pokračoval:
"A mohu se zeptat, co provedlo kuře?"