Kněz a pastor stojí u silnice a drží ceduli s nápisem KONEC SE PŘIBLÍŽIL! OBRAŤTE SE, DOKUD NENÍ POZDĚ! Dohodnou se, že ceduli ukážou každému projíždějícímu autu.
„Vlezte mi na záda, náboženský fanatici!“ zakřičí první řidič a prosviští kolem nich. Za zatáčkou náhle zakvílejí pneumatiky a ozve se hlasité šplouchnutí.
„Nemyslíte,“ zeptá se jeden duchovní druhého, „že bychom měli raději vytáhnout ceduli ZBOŘENÝ MOST?“

Veľká autohavária. Obe autá sú riadne zošrotované, no obom účastníkom sa ako zázrakom nič nestane. Účastníkom je rabín a kňaz. Pri vystupovaní si rabín všimne, že v druhom aute sedí kňaz. Vystúpi z auta a vraví:
„Toto musí byť božia vôľa, božie znamenie pre nás oboch, nech žijeme vedľa seba v svornosti celý život.“
„Boh nás osvietil, spravíme čo nám vnukol.“
„Aha, auto je celkom rozbité, no omšové víno zostalo celé. Zapime naše zblíženie,“ hovorí rabín a ponúkol kňaza. Ten si riadne uchlipne a podá rabínovi fľašu späť. Ten ju zaštupluje a odloží.
„A vy sa nenapijete na zmierenie?“
„Nie, ďakujem, ja radšej počkám na policajtov.“

Vždycky když spadne letadlo, je na palubě černá skříňka... není to už podezřelý?

Mladý vojak príde na základňu v púšti. Pýta sa kapitána:
„Šéf, ako to tu môžete vydržať bez žien?“
„Dá sa, ale keď ti budú už veľmi chýbať, v maštali máš ťavu, tú použi.“
Najprv sa to vojakovi protiví, ale po dlhom čase predsa len príde k ťave. Keď sa už vracia celý špinavý a spotený, spýta sa kapitána:
„Šéf, ako to robíte?“
„Normálne, sadneme na ťavu a ideme do mesta.“

Mladá maminka je se svým synkem na návštěvě u lékaře Nijak se nesnaží bránit synovi, který dělá doktorovi v ordinaci nepořádek a vyhazuje věci ze skříní. Když se ale ozve zvláštní rachot, zeptá se:
„Doufám, že vám nevadí, že si Petříček hraje.“
„Nevadí, však on ztichne, až se dostane k jedům.“

Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchánem, ten se ho ptá:
„Čímpak se živíš, hochu?“
„Studuji náboženství.“
„A jak chceš vydělat na pořádný barák?“
„Soustředím se na svá studia a Bůh nás zaopatří.“
„A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten, jaký si zaslouží?“
„Soustředím se na svá studia a Bůh nás zaopatří.“
A takhle to jde pořád dokola - mladý idealista pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo. Ten jí říká:
„No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci, ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

To používání roušek asi Brusel brzy zakáže (@DavidTichy99)