Před domem děti v pyžamech, v blátě si hrají krabicemi od pizzy. Vrátka na ulici dokořán, v otevřeném autě se rozvaluje pes celý od bláta. Druhý pes nikde.

V hale povalená lampa, běhoun shrnutý u zdi. Televize řve naplno.

V jídelně po kolena nastláno hračkami a hadry ze šatníku.

V kuchyni v dřezu hromada nádobí, zbytky snídaně po stole, navrchu leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze rozmočené v rozlitém mléce, pod stolem rozbitá sklenička, rádio na plné pecky.

Po schodech do patra další hračky a oblečení.

Pološílený hledá manželku, obává se nejhoršího, netroufá si domyslet …

Pode dveřmi koupelny teče voda. Kohoutky puštěné, vana přetéká, ručníky na podlaze, špinavé prádlo, hračky, kilometry rozmočeného toaletního papíru, stěny pomazané zubní pastou.

Vpadne do ložnice.

Klid. Půvabná manželka si v posteli čte knihu. S úsměvem ho vítá a ptá se ho, jak se měl celý den.

V jeho vytřeštěných očích jediná otázka. Ani nemusí nic říkat, manželka pochopí. S milým úsměvem praví:

„Pamatuješ si, miláčku, jak se každý den, když přijdeš práce, ptáš: '’Co si, do prdele, dělala celej den?"

„Jo,“ on na to nejistě.

„Tak dnes, lásko moje, ........ jsem nedělala nic!“