Na návsi potká farář Aničku:
„Tak co Aničko, jak se máš?“
„Ale jde to, velebný pane.“
„Manžela už máš, že? Však jsem vás oddával“
„Ano, mám.“
„A co děti, máte?“
„No, to je to, co nás trochu trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.“
„Netrap se, Aničko. Zítra jedu do Vatikánu, tak tam zapálím za vás svíčku a pomodlím se za vás.“
Po několika letech se znovu setkají na návsi, kolem Aničky houf dětí.
„Koukám, Aničko, že vám Pán Bůh požehnal. A kolikpak že tý drobotiny máte?“
„Celkem deset velebný pane. Dvoje trojčátka, jedny dvojčátka a pak ještě dvě.“
„A kdepak máš manžela?“
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu zatracenou svíčku!“

Zedník volá do práce:
„Šéfe, dneska nepřijdu. Ležím. Bolí mě hlava, břicho a celej se cejtím takovej slabej.“
Šéf na to:
„Počkej, Franto, neblbni, Víš, co je tu práce. Já tě fakt potřebuju. Hele, víš, jak to dělám, když je mi takhle zle? Obejmu manželku, pomilujeme se, hned je mi líp a do práce dojdu. Zkus to taky!“
Za dvě hodiny volá zedník znovu:
„Šéfe, za chvíli jsem v rachotě. Udělal jsem to přesně, jak jste mi poradil, a cejtim se skvěle. Jo, a mimochodem, máte moc pěknej bejvák!“

„Jožko, čo si daš, borovičku či vino?“
„Vino...“
„Bile, či červene?“
„Bile... „
„Slovenske, či bulharske?“
„Slovenske...“
„Suche, polosuche, sladke...“
„Choď do kelu, nalej borovičku....!“

„Pán farár, mám nového syna, dám mu meno Dežo.“
„To nemôžeš, už jednoho Deža máš, daj mu iné meno.“
„Neviem aké, pán farár.“
„Čo ja viem, treba Martin, Mikuláš...“
„Už viem, pán farár, dám mu meno Vrútky, to je na tej istej trati.“

Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
„Pane doktore, já jak si dám skleničku alkoholu, tak mám hned chuť padnout nějakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?“
Doktor vyndá láhev vodky a povídá:
„Nalejte si...“

Policejní hlídka kontroluje řidiče a zastaví faráře. Ten nadýchá dvě promile, ale hájí se:
„To není možné. Já jsem opravdu pil jenom vodu. Tady ji mám, podívejte se.“
Zvedne ze sedadla láhev, v ní víno. Nato obrátí zraky k nebesům:
„Pane Bože, už zase?“
Otočí se k policajtovi a omluvně prohlásí:
„Tohle mi dělá pořád.“

A jeden proti lidskosti:
Víte, co má společné smrt tchyně a slivovice?
No, nejprve vám to vyrazí dech a potom máte takový příjemný pocit.

**************************************************************************

Církev už nepotřebuje svíčky:

Fleška pro důchodce. Vždy je po ruce a k okamžitému použití, nikdy ji nezapomenete doma: