... když jsme už staří a pomalu se pohybujeme?

Jirka Kuřátko, již starší pán ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka řekla:
"Jirko, v kůlně se svítí. Nechal jsi tam svítitI"
Jirka pohledem z ložnice zjistil, že manželka má pravdu, a chtěl jít zhasnout. Jenže pak viděl, že v kůlně jsou vlastně zloději a že mu kradou věci, a tak zavolal na policii.
Na policii se zeptali, zda má někoho i v baráku.
Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu.
Policista na druhé straně řekl: "Nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám hned mohl přijet. Zamkněte si barák, někdo k vám přijede, až budeme mít někoho volného.
Jirka řekl dobře. Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: "Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil." A zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytili při činu a hned je zatkli.
Náčelník pak povídal Jirkovi: "Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!"
Jirka mu odpověděl: "Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nemáte nikoho volného!"
To se (prý) skutečně stalo.
Závěr: Nasrat staré lidi se nevyplácí.

Tchýně vaří v kuchyni guláš.
Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si chce vyprosit kousek masa.
Tchýně ho odsune nohou.
Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.
Vzápětí přichází zeť z práce. Posadí se ke stolu a tchýně se lísá:
"Uvařila jsem výborný guláš. Jen pro tebe."
A naloží mu vrchovatý talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek hodí.
Kocourek maso zhltne, vzápětí škytne a leží bez dechu natažený na zemi.
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
"Ták!!! Otrávit jsi mě chtěla, ty bestie!"
A dá jí takovou ránu, že tchýně letí do kouta.
Kocourek to sleduje pootevřeným očkem a říká si:
"A máš to, ty svině!"

Zpráva ČTK:
Taliban před hodinou oznámil, že unesl Jiřího Paroubka.
Usáma Bin Ládin požaduje dva miliony dolarů.
Jinak ho pustí.

Sedí Indián u vodopádu a dívá sa na svoji ženu, jak pere.
V tom na ženu spadne z vodopádu kámen a zabije ji.
Z Indiána vyletí: "Uff, uff, už třetí pračka, kterou mi zničil vodní kámen!"

Jeden ze Šariša:
Trepe še babka po ulici a za sebu caha dva igelitky. Z jednej jej občas vypadne tišicka.
Vidzi ju policajt a zastaví ju: " Babka, padajú vám peněži z tašky...a len tak. Skadzi ich mace? Neukradli sce ich?" Hutori zo srandy.
Babka: "No, to znaš synček, ja mám zahradku, ktorá sušedzi s parkoviskom štadiona. Chlopi mi tam chodza šikac pres plot na mojo kvitky. Ta ja stojim a čekam za krikom zo záhradnými nožničkami a furt kedz daktory prepcha svojeho ... cez dziru v ploce, ulapim ho a zakričim - ´Tišicku, bo ci ho odstrihnem!´"
Policajt še ušmieva: "Ej, ha, ta to ferovo... Ta veľo ščesca: Hej a vlastne čo to mace v tej druhej igelitke?"
Babka: "No ..., ta ne šicke chcu zaplacic......"

A jeden s obrázkem:
Ježíš oslavuje třiatřicáté narozeniny a jeho apoštolové přemýšlejí, jaký dar mu dát. Něco, co Ježíš ještě nemá.
A napadne je, že mu zaplatí lehkou děvu. Zavřou Ježíše s lehkou děvou do místnosti a čekají.
Čekají hodinu.... čekají dvě hodiny..... čekají tři hodiny. Po čtyřech hodinách vyběhne lehká děva se strašným křikem:
" Ježíšmarjááá, ježíšmarjááá, co já teď budu dělat, co budu dělat ?!??!"
Apoštolům to nedá, a tak se jdou zeptat Ježíše, co se stalo.
A Ježíš povídá: "Povídali jsme si hodinu, dvě hodiny, tři hodiny, a po čtyřech hodinách vzala moji ruku, položila si ji do klína.... a rána se zacelila."