Jeden muž stál před soudem, protože ubil kladivem svou ženu.

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit svůj motiv.“
Muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“

Soudce: „Jenže to, co nám teď říkáte, vám ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed neodsoudili, pak nám předložte alespoň nějaké polehčující vysvětlení.“

Nato se muž rozhovořil:
Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve čtrnáctém poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má dvě děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 centimetrů a ten devatenáctiletý 90 centimetrů.

Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:
„V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena, „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena, „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To byl pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena, „pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí...“
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně manželka přišla s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena:
„Miláčku, koukni se, co zde stojí!“ Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena, „to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek.)
„Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Myslíš asi lektora.“
„Ne,“ říká moje žena, „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena, „hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar.“
„Ne,“ říká moje žena, „hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena, „nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.“
Já říkám: „Zpívali jsme duet.“
„Ne,“ říká moje žena, „duet je, když mají dva muži souboj se šavlemi.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena, „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.“
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil...“ 

Soud se odebral k poradě. Po návratu soudce vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora...“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Velice srozumitelné varování

Začala sezóna (@BabkaSylvia)