CHTIP: Izraelský archeolog
Kolega chladně odpověděl: "Přivez, uvidíme."
O týden později vzrušeně volá kurátor archeologovi: "Je to neuvěřitelné, ale měl jsi pravdu jak ve stáří mumie, což nebylo tak těžké, ale i v důvodu úmrtí - a to mi prosímtě řekni, jak jsi to zjistil?"
Na to archeolog klidně opáčil: "Velmi snadno. V ruce držel kvitanci '1000 šekelů na Goliáše'."
Rabín byl hospitalizován v katolické nemocnici. Péče byla výborná a s personálem, řádovými sestrami, se spřátelil velmi brzy. Jednoho dne však vrchní sestra zjistila, že z rabínova pokoje zmizel krucifix pověšený na zdi. Přátelským tónem se otázala: "Rebe, co se stalo s tím krucifixem?"
Rabín o nic méně přátelským tónem odvětil:
"Sestro, mám za to, že jeden trpící Žid v tomto pokoji je až až."
Členové biblické studijní skupiny diskutovali téma nepředpokládaného náhlého úmrtí. Vedoucí skupiny mínil, že by všichni učinili dobře, kdyby byli na takovou možnost připraveni. Povzbuzen všeobecným souhlasem, pokračoval: "Co byste například dělali, kdybyste věděli, že vám zbývají pouze čtyři týdny života, po nichž přijde smrt a Poslední soud?"
Jeden člen skupiny pravil: "Šířil bych usilovně po tu dobu evangelium ve společnosti všem, kteří dosud nepřijali Pána jako svého Spasitele."
Celá skupina souhlasila a vedoucí řekl, že to je skutečně správný postoj. Další dáma sdělila, plna odhodlání: "Všechen svůj zbývající čas bych oddaně věnovala službě Bohu, rodině, církvi a bližním."
Celá skupina souhlasila a vedoucí zářil: "To je nádherná myšlenka."
Pak povstal jeden muž v pozadí a nahlas a jasně řekl: "Jel bych na ty čtyři týdny k tchýni."
Celá skupina upadla v obrovský zmatek a vedoucí skupiny se zmohl jen na otázku: "Proč?!"
Dotyčný se lehce a sarkasticky usmál: "Protože by to byly ty nejdelší čtyři týdny v mém životě!"
Přel se rabín s knězem o náboženství. Snášeli všemožné argumenty a na konci dne byli tam, kde na začátku. Poté rabín smířlivě navrhl:
"Nemůžeme se přece tahkle stále a nekonečně hádat, vždyť jsme oba Boží služebníci."
Překvapený kněz začal horlivě přikyvovat, a rabín pokračoval:
"Oba sloužíme Boží věci, vy svým způsobem - a já tím Jeho."
Asimilovaný Žid z newyorské Upper West Side, zatvrzelý ateista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?"
Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: "Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"
O'Brian se přistěhoval do malého městečka. Nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Vešel ho hospody, sedl si sám ke stolu, poručil si naráz tři piva. Barman se podivil, tři piva ale natočil a přinesl. Muž poseděl, piva vypil, odešel. Od toho dne tak činil každý večer. Někdy si dal i dvě, tři rundy - ale vždy po třech. Po čase se mu začalo říkat "Muž, který si objednává tři piva". Po nějakém čase barman nevydržel: "Nic mi do toho není, ale lidé se tomu vašemu zvyku diví..."
Muž odvětil: "Aby ne - vždyť to je divné. Ale podívejte se: mám dva bratry, jednoho v Americe, druhého v Austrálii, a tak jsme se dohodli, že vždycky, když půjdeme na pivo, dáme si současně dvě další za své bratry - a tak budeme udržovat na dálku rodinné vazby."
To byla pěkná odpověď a O'Brian se stal brzy proslulým místním oblíbencem. A tak jednoho dne, když opět přišel do hospody a poručil si dvě piva, všichni strnuli. S těžkým srdcem mu nesl barman objednávku, pokaždé ten večer jen dvě piva. Zpráva se rychle rozšířila a celé městečko myslelo, co se stalo s jedním ze tří bratrů. Až barman nevydržel: "Nic mi do toho není, ale dovolte, abych vám za nás všechny kondoloval. Víte, ty dvě piva nám řekly vše."
O'Brian chvíli nekapíroval, pak se ale usmál: "Doufám, že vás potěším. Mí bratři jsou v pořádku. To jenom já před svátky držím půst."
Muž zakoupil osla od kazatele. Byl však upozorněn na speciální druh výcviku, kterého se oslu dostalo, aby byl důstojným sluhou kazatele. Například jediným způsobem, jak ho zastavit, bylo hlasitě zvolat "amen!"; jedině "haleluja!" zase zapříčinilo jeho chůzi. Muž byl potěšen a hned vyrazil na zkušební jízdu podle kazatelových instrukcí. "Haleluja!" - a osel přímo letěl. "Aáámen!" a osel na fleku zabrzdil. Muž tedy osla zaplatil a "haleluja!". Dlouho, dlouho jeli horami. Zabloudil však a blížil se strži. Usilovně se snažil vzpomenout na ono brzdné slovo. Vyzkoušel snad všechno: "Bible! Církev! Kostel! Otčenáš! Zdrávas!" Teologie nepomáhala, zkusil to pro jistotu jinak: "Zastav! Prosím! Stop! Halt! Zpět!" Nic nepomáhalo. Sráz se blížil. Vzmohl se už jen k poslední modlitbě. "Ve Tvém jménu, bože všemohoucí, ať to zvíře zastaví! Amen!" Osel na fleku stál. Rozrušený kazatel dal průchod své vděčnosti: "Haleluja!"
Kněz byl na své farnosti dvacet pět let a byla vystrojena velká hostina. Zúčastnila se celá místní honorace, úvodní slovo měl pronést významný politik. Jak to u politiků bývá, poněkud se zpozdil, a tak se oslavenec ujal slova sám.
"Po pravdě řečeno, můj první dojem, když jsem přijel, byl hrozný. Nikdy by mě nenapadlo, že zde vydržím dvacet pět let. Nemohu porušit zpovědní tajemství, ale tolik mohu říci, že ten hrozný dojem na mě udělala moje první zpověď. Ten člověk byl ženatý a měl poměr s šéfovou ženou a kvůli jejím rozmařilostem defraudoval v práci peníze. Pak kvůli ní ukradl v obchodě náramek a když ho stavěli policisti, jednoho z nich přejel. Uznáte, že to byl na začátek šok. Ale pak jsem postupně poznal všechny milé lidi z farnosti a ty roky uběhly jak voda."
Po chvíli přijel konečně očekávaný politik, a když viděl, že hostina už začala, byl stručný.
"Omluvte prosím, drazí přátelé, můj pozdní příchod. Vidím, že tu dnes jsem poslední. Na jednu věc jsem ale pyšný. Když před dvaceti pěti lety náš oslavenec začínal, měl jsem tu čest být prvním člověkem, který se šel k němu vyzpovídat!"
"Papá," dožaduje se pozornosti Icik, "něco furt nemůžu pochopit."
Starý Goldfarben ho poslouchá na půl ucha. "O co zase jde?"
Icik na to: "Podle Písma přešly Děti Israele Rudé moře?"
"No, ano."
"A potom Děti Israele pobily Pelištejské?"
"No, ano."
"A potom Děti Israele vystavěly Chrám?"
"No, ano."
"Takže Děti Israele bojovaly s Egypťany, s Řeky, s Římany a po celé dějiny dělaly spoustu zajímavých věcí?"
"No, ano, jestli je to v Písmu, pak ano."
"A co teda celou tu dobu dělali israelští dospělí?"
