Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: „Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!“
Rosenzweig nadšeně tleská.
Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: „Hanba vám, zaprodali jste Izrael Rusům.“
Rosenzweig znovu nadšeně tleská.
„Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům, a podruhé, že ho prodá Rusům.“
„Ale, Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát.“

Jde po ulici rabín Leitner a potká jej pan Blum:
„Podívejme se, rabi, oni ale koukaj spokojeně, usmívají se úplně dokola. Copak, nějaký sukces se jim podařil? To jim přeju...“
„Naja, pane Blum, dneska jsem udělal šťastnými sedm lidí, to je přece důvod ke spokojenosti... Oddal jsem dopoledne tři svatby, jednu pěkně po druhé, tak jsem si teď vyrazil na špacír, na čerstvej luft...“
„Tak to jo, rabi, dobrá práce, mazel tov... A počkají, jak to myslí, sedm lidí? Tři svatby, to je šest, ne?“
„A to myslej, pane Blum, že to snad dělám zadarmo?“

talis

Skončil svátek Rosh Hashana a byl tak akorát čas před Yom Kippur, aby si Abie mohl nechat vyčistit svůj talis. Zavolal svého přítele Maxe, aby mu doporučil dobrou čistírnu.
„Já ho vždy dávám k Moishemu do čistírny na 4th Avenue. Účtuje si jen čtyři dolary“.
Abie tam jde, ale zjistí, že se mezitím změnil vlastník. Ptá se tedy nového vlastníka, pana Jonese, jestli platí staré ceny. Pan Jones ho ujistí, že se může spolehnout, že dostane stejnou cenu. O tři dny později si Abie jde vyzvednout tallis, ale dostane účet na $ 24,00. Dost se diví a protestuje:
„Myslel jsem, že jste říkal, že podržíte Moisheho ceny.“
„Jistě, také že ano,“ říká pan Jones, „čtyři dolary za vyčištění a dvacet za rozvázání všech těch uzlů...“

Kohn jde za rabínem s takovým ne zrovna košer dotazem. Jeho otec, děda i praděda se ženili ve stejné datum a on chce taky, ale letos to je na šabat. Rabín je progresivní, ale i jeho zarazí, tak se jde poradit s jiným rabínem, ale ten mu řekne - svatba o šabatu? To nejde!
Progresivní rabín se nevzdává, jde za jiným rabínem, velkým znalcem tóry a talmudu, a rozčílí ho ještě ve dveřích - svatba o šabatu, to si říkaj rabín? Na to zapomenou, to nejde!
Ale tak, třeba by šla udělat výjimka, tak pokračuje za vrchním zemským rabínem a ten ho sepsuje - no sou mešuge nebo co, nečetli Písmo, co na to řekne Ha Šem, ne, ať zapomenou, to nejde!
Za rok se potkají s vrchním zemským a ten se ptá - a jak to vlastně dopadlo, jak jim to tehdy vysvětlili - a progresivní rabín říká, ale to oni mi nebudou věřit, tak mi jich bylo líto, tak jsem to zkusil a šlo to!

„Pane Fischere, ta faktura za vasi léčbu se mi vrátila neproplacena.“
„Líběji vodpustit, pane doktor, ale mně se ty bolesti taky vrátily!“

*******************************************

Sexmise po třiceti letech (zaslal Pavel Zagloba)