Blíží se svátky Chanuka a Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga:
"Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět."
"Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!"
"Právě, po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme vzájemně trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře."
David tedy zavolá sestře:
"Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést! Po pětačtyřiceti letech manželství?! A před svátky?! To snad není možné!"
"Nech to na mně!"opáčí Ráchel a hned volá otci: "Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš NIC, dokud s Davidem nepřijedeme!"
Kohn se obrátí na manželku a povídá:
"A je to ..... tak na svátky přijedou oba - a letenky si zaplatí sami!"

Jakob s Barbarou si zašli do Harrods & Shmarrods Kosher restaurantu. Chování personálu, prostírání, servírování, kvalita jídla a pití bylo tak perfektní, že by je ocenil i sám Benjamin Kuras. Ovšem velikostí porcí, křehkostí a vyvážeností vůní a chutí masa by možná i on byl příjemně překvapen. Snový zážitek doplnilo i velmi střídmé závěrečné zúčtování.
Jakub s Barbarou šli domů v povznesené náladě a hned pověst onoho podniku roztroubili všem svým známým. Se svými nejlepšími přáteli se pak rozhodli zajít tam společně. Objednali si stůl a jen se nechali opájet dojmy. Všichni si objednali stejné menu, jako minule Jakub s Barbarou. Vše začínalo nabývat oněch snových kontur, už to vonělo všude vůkol - když tu náhle:
"Co to je za srandovní porcičky? Okamžitě mi zavolejte ředitele!"
Číšník beze slova odešel, ředitel tu byl v ten moment, samá poklona, úklona a rukulíbám. Jakob mu přednesl již trochu civilizovaněji svoji hořkou a oprávněnou stížnost.
"Když jsme tu byli s manželkou před týdnem - támhle u okna jsme seděli - tak jsme měli porce přes celý talíř. Teď jsme pozvali známé - a toto - ? Co to má znamenat?"
Ředitel se nenechal vyvést z míry:
"Ano, pane, chápu a rozumím. Jenomže, jak jste ráčil správně připodotknout, to jste seděli u okna."

Zvoní telefon. Zvedne ho starý Viktor Minkoffsky: "Hallóó??"
Na druhém konci drátu se ozve příjemný ženský hlas: "Pěkně prosím, přála bych si mluvit s Wlodkem."
Viktor Minkoffsky na to: "Tak to mi je moc líto, dámo, ale tady nebyl ani není žádný Wlodek. Máte špatné číslo."
Dáma na to: "Jste si jist?"
Minkoffsky: "Můžete mi věřit, paní. Cožpak jsem vám už někdy lhal?"

"Rabi, je to hřích hrát karty na Jom Kipur?"
"Dudikoff, voni hrajou karty tak, že je to hřích po celý rok!"

Rabi Bulvon se po bohoslužbě ptá usedavě plačícího posluchače:
"To vás moje kázání tak dojalo?"
Posluchač naříká:
"To kázání nééé, ale připomněl jste mi jednu moc smutnou věc. Předevčírem mi pošla koza. A ta když přežvykovala trávu, hýbala se jí brada úplně jako vám!"

Chajim Jankel měl dvě krásné dcery. To by bylo prima, jenomže on chtěl kluka. Léta běžela, až nakonec - napotřetí - mu jeho Rivka povila kloučka. Ojvajvoj! Světlo Chajimova stáří, radost jeho života - ale strašně škaredý. Chajim chodil dlouho kolem horké kaše, až nakonec na Rivku udeřil:
"Rivka! To prostě nemůže být sourozenec našich krásných děvčat, to na první pohled uvidí každý! Že ty jsi mi byla nevěrná?!?"
Rivka vidí, že je zle. Přesto se to pokusí zachránit:
"Tentokrát ne."

"Pane Löwy, ženil jste se kvůli penězům, nebo z lásky?"
"Z lásky k penězům."