"Slečno Raudnitz, měl bych pro vás zásadní dotaz. Stanete se mojí chotí?"
"Ne a ne a nechci. Pane Blaustein, už jsem vás podvakráte odmítla!"
"Jejda, slečno Raudnitz, to jste byla vy?"

Starý Schimkin leží se žloutenkou a nevypadá to dobře. Doktor Spire jde kolem, když tu vidí, že od Schimkina odchází katolický kněz. Zajde za Schimkinem:
"No já zírám, Schimkin, oni se snad na starý kolena dali pokřtít? Celej život to vydrželi, no tak to snad tu chvilku už mohli doklempírovat, nebo co?"
Schimkin stydlivě vysvětluje:
"To mají tak, pane dochtor, já jen toho našeho rabína nechtěl tahat na infekční oddělení!"

Povídá pan Eisenmann panu Fragnerovi:
"Poslouchaj, Fragner, proč oni se vlastně s tou paničkou neoženěj? Co jich tak sleduju, rychtujou si to za ní večer co večer - no jak dlouho tam oni vlastně takhle docházej?"
Pan Fragner se jen uculuje:
"Čtyři roky, pane Eisenmann, čtyři roky. Svým způsobem mají pravdu, pane Eisenmann, ale věděj, taková večerní procházka tam, a pak zase zpátky - a kam já bych jako ženatej mohl asi tak chodit?"

"Tak kampak letos na dovolenou, pane Blaustein? Nepojedete letos do Chorvatska?"
"Děkuji za optání, pane Rindskopf, do Chorvatska jsme nejeli vloni. Letos nepojedeme na Malorku."

"Tak vy chcete, pane Stadler, vízum do Spojených států. Jakýpak k této žádosti uvedete důvod?"
"Mám se příští týden ženit, pane oficiál."
"Ženit? Ve Spojených státech?"
"Ne, pane oficiál, ve Spojených státech ne. V Humpolci."

Malý Gutherz má narozeniny. Strašně si přeje pejska. Starý Gutherz ho vezme do speciálního kvelbu na pejsky. Je jich tam, až pámbu brání. Procházejí, vybírají. Zdá se, že by už věděli. Je čas, aby se starý Gutherz zeptal na cenu. Prodavač se jim ochotně věnuje, ukazuje, vysvětluje:
"Tento veliký stojí tisíc. Tamten vzadu, menší sice, ale vzácnější, za třináct stovek. Tento maličký zde, vzácná rasa, za dva tisíce. A toto, to není košťátko, to je náš mrňousek, za tři tisíce."
Gutherz vyděšeně ustupuje ke dveřím. Zmůže se jen na otázku:
"Prosím jich, a kolik by stál - žádný pes?"

Kohn potká Schneemanna: "Zrovna jsem potkal jejich paničku, pádila kamsi ukrutně."
Schneemann na to: "Jo, to vona tak dělá. Chodí už od jara do Dělnického domu na kursy vaření!"
Kohn uznale: "A tak to ja. To už budou mít doma občas nějaký to pošušňáníčko, co?"
Schneemann otráveně: "Jo, leda tak kuřinec. Oni se zatím nedostali přes Velkou říjnovou socialistickou revoluci."