Jeden člověk se na sklonku života rozhodl, že vstoupí do církve. Zašel tedy nejprve ke katolíkům, co by to obnášelo. Kněz zmínil důkladné studium a konfirmaci podle nicejského a apoštolského vyznání, a aby zjistil uchazečovu úroveň vědomostí, zeptal se na místo Ježíšova narození. "Pittsburgh," odpověděl uchazeč a kněz ho vyhodil.
Zašel tedy k baptistům, kde se dozvěděl, že by se musel nazpaměť učit biblické verše, stvrdit víru nicejským a apoštolským vyznáním, zavázat se abstinencí a být pokřtěn (a to ponořením, ne nějakým nablblým pocákáním). Potom kněz, aby zjistil uchazečovu úroveň vědomostí, se zeptal na místo Ježíšova narození. "Philadelphia?" zkusil uchazeč opatrně a kněz ho vyhodil.
Zašel tedy k unitářům. S překvapením zjistil, že vše, co by musel udělat, by bylo podepsat členskou přihlášku. "Žádné odříkání se, žádné vyznávání, žádné namáčení?" chtěl se uchazeč ujistit. "Nikoliv. My nemáme žádné zkušební testy pro uchazeče, žádná dogmata. Podporujeme naprostou svobodu vyznání," zněla odpověď. "To je skvělé!" zaradoval se uchazeč, ale rozhodl se je vyzkoušet, zda mají s náboženstvím vůbec něco společného. "Řekněte mi ale nejdříve, kde se narodil Ježíš!" Unitář byl překvapen, ale odpověděl: "Místo Ježíšova narození je přece Bethlehem."
Mužova tvář se rozjasnila: "Já věděl, že to bylo někde v tý zatrachtilý Pensylvánii!"

Náruživý golfista dostal životní příležitost zúčastnit se audience u papeže. Po hodinách čekání ve frontě se dostane na řadu: "Svatosti, jsem vášnivý golfista a strašně rád bych věděl, zda je na nebesích golfové hřiště."
Papež se zarazí: "Dal jsi mi těžkou otázku, synu. Přiznám se, že o nebi jsem nikdy takto nepřemýšlel. Samotného mě to zajímá - hned se zeptám! Přijď zítra."
Druhý den golfista opět vystojí několik hodin ve frontě, až se dostane na řadu. Papež si ho pamatuje: "Synu, mám pro tebe odpověď, ale mám pro tebe i zprávu. Odpověď je - na nebesích je lepší golfový kurs, než si umíš vůbec představit, a je ve věčně perfektním stavu. Zpráva je, že zítra ráno ti začíná turnaj."

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: "Rozvod! Šílenství!!! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?"

Jedou dva vlakem. Jeden povídá: "Znáš tu o dvou Židech, jak jdou spolu ..."
Druhý ho přeruší: "Proč pořád o Židech? Podle mě to je nepřístojné a politicky nekorektní!"
První se podvolí a začne vtip znovu: "Znáš tedy tu o dvou Číňanech, jak jsou spolu na bar micva ..."

Kdysi se přestěhovala redakce jehovistických publikací k brooklynskému mostu. Neznali tamější častý úkaz, že bouřková mračna se pohybují v nepatrné výšce, mezi mrakodrapy.
Proto při první takové bouřce, když venku nastalo temno křižované blesky, přistoupil šéfredaktor k oknu a zálibně si mnul ruce, řka: "Už to začalo, už je to tady."

Žena po dlouhé nemoci zesnula a přišla k nebeské bráně. Svatý Petr již na ni čekal. Žena se zeptala: "Vypadá to na nádherné místo. Je možno se dostat dovnitř?"
Svatý Petr odpověděl: "Stačí správně hláskovat jedno slovo."
Žena byla udivena: "A jaké to má být slovo?"
Svatý Petr ji nenapínal: "Láska."
Žena správně odhláskovala slovo láska a byla vpuštěna.
Po nějaké době ji Svatý Petr požádal o záskok u nebeské brány. Co osud nechtěl, znovna k ní přicházel její muž: "To je překvapení, že tě vidím. Jak ses celou tu dobu na zemi měl a co tě sem přivádí?"
Manžel odpověděl: "No, po pravdě řečeno jsem se neměl špatně. Oženil jsem se s tou překrásnou ošetřovatelkou, co se o tebe do poslední chvíle starala. Pak jsem vyhrál první cenu v loterii, opustil jsem zaměstnání a jezdili jsme několik let křížem krážem po světě. No - a dneska jsem při vodním lyžování tvrdě najel na břeh, praštil jsem se ho hlavy - a jsem tady. Mimochodem, jak se mohu dostat dovnitř?"
"To je jednoduché," odvětila žena - strážce nebeské brány. "Stačí správně hláskovat jedno slovo."
"A jaké to má být slovo?" zajímá se manžel.
"Czechoslovakia." (pozn.: toto je originální pointa vtipu anglosaské produkce)

Pastor, známý svými dlouhými proslovy, si všiml, že uprostřed jeho kázání se jeden muž zvedl a odešel - ale ještě před koncem kázání se vrátil.
Hned po bohoslužbě se ho tedy ptal: "Kam jste tak nutně musel odejít?"
"K holiči," zněla odpověď.
"A to jste si tam nemohl zajít předtím?" vyčítal mu pastor.
"To ještě nebylo potřeba."