Jedna střední ekonomická škola v Litomyšli se potýkala s velmi unikátním problémem.
Mnoho dívek začalo používat novou rtěnku a chodilo si malovat ústa na WC.
To bylo v pořádku, ale po nanesení rtěnky přitiskávaly dívky ústa na zrcadla, nechávajíce tak na něm desítky otisků rtů.
Nakonec se ředitelka školy, paní Ing. J.N., odhodlala s tím něco udělat.
Svolala postupně všechny dívky na školní záchodky ve 2. patře a setkala se tam s nimi i s panem školníkem a uklízečkou. Vysvětlila jim, že jejich rtěnkové otisky způsobují při uklízení velké trápení, neboť pak se musí každý večer zrcadlo náročně čistit.
Aby názorně demonstrovala, jak náročné je ono čištění, požádala pana školníka, aby s asistencí paní uklízečky jedno zrcadlo umyli tak, jak to dělají každý večer. Školník vzal houbu na dlouhé násadě, namočil ji v záchodové míse a setřel s ní zrcadlo.
Od té doby se na zrcadle neobjevil jediný otisk rtu.
Někteří učitelé učí, ale jen někdo je učitel...

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ješte dvě věci, které jim chtěl dát. Bůh řekl:
"Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje."
Adam ho přerusil: "Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem jednodušší a veselejší!"
Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité."
Tak dostal Adam od Boha tento dárek. Adam výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, čural i tam a obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku.
Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a Eva se zeptala Boha: "A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?"
"To je mozek, Evo. To je mozek."

Přijde pán k doktorovi, že ho posílá manželka, že furt myslí jen na sprosťárničky.
"Hm," řekne doktor. Vezme papír a namaluje obdélník. "Co je to?"
"To je postel," povídá pán, "a v ní dva ostošest souloží."
"Aha," říká doktor a nakreslí čtverec.
"To je rohožka a pod ní leží dva a souloží ostošest."
"Hm," povídá doktor, a namaluje kroužek. "Co je to?"
"To je ohniště a u něj leží dva a souloží ostošest. "
"Hrome," říká doktor, vyjme čistý bílý papír a ukáže ho pánovi. "Co je tohle?"
"To je zasněžený pole, pod sněhem leží dva a souloží ostošest."
"Proboha," říká doktor, "vždyť vy nemyslíte na nic jinýho než na samý prasečinky!"
"No," povídá pán, "když vy mi pořád ukazujete takový sprostý obrázky ... "