Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se: "Kolik bylo vašemu manželovi?"
"Devadesát vosum," odpoví vdova, "byl o dva roky starší než já."
"Takže vám je tedy devadesát šest," podotkne obřadník.
Dáma odpoví: "Už skoro nemá cenu chodit domů, co?"

Reportér hovoří se stočtyřletou dámou: "A co je podle vás nejlepší na tom dožít se věku 104 let?"
"Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků."

Už jsem opravdu starej! Mám dva bypassy a umělej kyčelní kloub a koleno, bojuju s rakovinou prostaty, s cukrovkou, jsem napůl slepej, neslyším nic tiššího než startující letadlo, beru čtyřicet různých léků, z kterých jsem malátnej a mám vokna. Demence na postupu, mizernej krevní oběh, v rukách a nohách nemám cit. Už si nepamatuju, jestli je mi vosumdesátvosum nebo devadesátjedna. Už jsem přišel o všechny přátele. Chválapánubohu, že mám aspoň ten řidičák.

Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy, a tak jsem se přihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlík do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo.

Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila svému duchovnímu svá dvě poslední přání. Jednak si přála být zpopelněna a za druhé si přála být rozptýlena v obchodním domě Tesco.
"V Tescu?" užasl duchovní, "proč v Tescu?"
"Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden".

Paměť už mi neslouží jako dřív. Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.

Jak zabránit tvorbě vrásek? Cpát se, dokud se kůže nenatáhne.

Je to hrůza, když začínáte vydávat zvuky jako váš kafíčkostroj...

Poslední dobou je na polovině věcí v mém nákupním vozíku napsáno: Přináší rychlou úlevu.

Modlitba: Bože, obdaruj mě senilitou, abych zapomněl na lidi, které jsem stejně nikdy neměl rád, dej mi to štěstí narazit na ty, které rád mám, a dopřej mi zraku, abych je dokázal od sebe rozeznat.