Blum strašně toužil po paní Stern. Ani paní Stern nebyla proti, jenže starý Stern byl žárlivec a hlídal ji ve dne v noci. Konečně přišla vytoužená Sternova služební cesta. Blum dostal moták:
"V deset čekej před domem. Stern odejde zadem. Až bude vzduch čistý, hodím ti dvacetník. Toužící Rivka St."
Blum běhal po venku už od devíti, aby tu netrpělivost a všecko rozchodil. V deset stepoval před domem paní Stern. Pootevřelo se okénko, mince cinkla o dlažbu. Paní Rivka nahoře je celá rozechvělá. Pět minut ... deset minut ... po půl hodině se přibelhá Blum nahoru, Rivka mu padne kolem krku:
"Kdes byl, drahý?"
Blum na to:
"Představ si, až doteďka jsem hledal ten dvacetník!"

"Pane řediteli, promiňte, že jsem dnes přišel pozdě, ale cestou se mi udělalo nevolno, musel jsem vystoupit."
"Co se stalo?"
"Ale nic vážného. Jel jsem tramvají a seděl jsem směrem proti jízdě. Vždycky se mi z toho udělá špatně."
"Tak jste mohl poprosit toho, kdo seděl proti vám, aby si s vámi vyměnil místo."
"Měl jsem smůlu, pane řediteli. Proti mně zrovna nikdo neseděl."

Angličan, Ir a Žid byli britským soudem odsouzeni k dvaceti ranám bičem každý. Soudce se před exekucí každého zeptal, jestli by chtěli třeba mast nebo olej na záda jako ochranu.
Brit žádá olivový olej, ale stejně řve jako pominutý.
Ir nežádá nic: "Pohrdám britskou justicí!" A ani necekl.
Jde na řadu Žid a když se ho ptají, co by chtěl na záda, odpoví: "Toho Ira."

Je půlnoc. Na ulici ani živáčka. Ale přece! Kohn a Löwy vrávorají domů. A aby na tom nebylo dost, na druhém konci ulice se vynoří další dvě postavy. A rovnou k nim, zdá se.
"Löwy, jdou se mnou na druhej chodník," povídá Kohn.
"A to jako proč?" stará se Löwy.
"No tamti dva. Opatrnosti není nazbyt. A ještě ke všemu - oni jsou dva, a my jsme sami!"

Manželovi se konečně poštěstilo se potěšit se služkou. Celý rozjařený se svěřuje:
"Něco takového jsem s tou mojí nikdy nezažil!"
Služka stydlivě:
"Všichni páni, co k nám chodí, říkají, že v tomto ohledu mi dokonce dávají přednost před milostpaní."

Do malého haličského městečka přijel cirkus. A ouha - z klece utekl medvěd. Náčelník carské policie vydal rozkaz, aby ten, kdo uprchlého medvěda spatří, hned to zvíře zastřelil. Chajim Jankel si hned sbalil věci a tradá! prchal z města.
Mojše za ním volal: "Chajime, neblázni, proč utíkáš?"
"Nic si neslyšel? Uprchlý medvěd má být hned zastřelen!"
"No, to ja, to jsem slyšel - ale ty přece nejsi medvěd!?"
"Jo, to znám! Zastřelej tě - a pak dokazuj, žes nebyl medvěd!"

Učitelka: "Co to jsou tři procenta, Móricku?"
Móricek: "Máte pravdu, paní učitelko, co to jsou tři procenta!"

"Ach jo," povzdechl si jednou melamed, židovský učitel, "být tak Rockefeller, byl bych dozajista ještě bohatší než on!"
Jeho žena zbystřila: "A jak by to takovej chóchem jako ty asi udělal?"
Melamed se nedá: "No, k tomu všemu, co bych měl jako Rockefeller, bych ještě semo-tamo dával kondice."

Móric byl na krejčího velmi dobře situovaný. Stalo se však, že jeho žena Rézi onemocněla. Zavolal k ní doktora Sterna, nejlepšího odborníka, ale také nejdražšího. Doktor Stern měl své zkušenosti s placením, a tak se jistil:
"Dobře, ujmu se léčby vaší Rézi. Ale jak to bude s financemi, když se mi nepodaří Rézi vyléčit?"
Móric na to velkodušně: "Máte mé slovo, doktore, že vám zaplatím, ať už vaše léčba Rézi pomůže ke zdraví nebo do hrobu."
A tak doktor začal Rézi léčit, ta však zanedlouho zesnula a ke všemu ještě přišla Móricovi od Sterna pěkně mastná faktura. Samozřejmě ji neproplatil a začalo velké handrkování, až skončili u rabína. Ten si nechal smluvní ujednání doktorem pěkně podrobně převyprávět:
"Slíbil mi zaplatit, ať již jeho ženu vyléčím, nebo zabiju."
Rabín se zeptal: "A vyléčil jsi ji?"
Doktor Stern zavrtěl hlavou: "Bohužel, nevyléčil."
Rabín se opět zeptal: "A zabil jsi ji svojí léčbou?"
Doktora Sterna jako když uštkne: "No dovolte, rabi - ?! Samozřejmě, že ne! Umřela sama!"
Rabín na to: "Vidíš? Nevyléčil, nezabil. Tak za co by ti měl Móric platit?"

"Roubíček, slyšel jsem, že se budou ženit."
"Ano, to je pravda budu, se ženit."
"A prý si budou brát Sáru z Temešváru."
"Na ja, budu si brát Sáru z Temešváru."
"Ale poslouchají, Roubíček, kam dali rozum, vždyť Sára dala v tom Temešáru absolutně každýmu."
"Ja, také jsem to o ní slyšel a jel jsem se podívat do Temešváru - ale, Kohn, on ten Temešvár zase není tak velikej."

V době perestrojky se Kohn vrátil z Moskvy a povídá
"Poslouchaj, Roubíček, tam se vám to mění před očima, viděl jsem tam i novou ropnou firmu Maus Oleum, byly tam před ní davy lidí, co čekali na akcie, ale já musel pospíchat na letadlo, tak jim dávám tip na bezva kšeft."
Roubíček letí do Moskvy, po návratu potká Kohna.
"Tak co," ptá se Kohn, "jak jim dopadl ten kšeft?"
"Ale špatně, Kohn, byl jsem u té naftové společnosti, vystál jsem tu hroznou frontu a představějí si, když jsem přišel na řadu, tak zrovna ten pumpař umřel."

Na Sinaji zuří israelsko - arabská válka, arabský voják střílí na israelský tank, střílí, utíká před ním a zase střílí, ale nic naplat, merkava se zlověstně blíží, Arabovi dojdou náboje, odhodí kalašnikov a už jen kličkuje a utíká, ale Merkava jede pořád za ním. Vyčerpaný Arab padne do písku a zavře oči, merkava zastaví těsně vedle něho, vysouká se z ní Žid a praví:
"Ty, Arabe, všiml jsme si, že ti došly náboje, nechceš nějaký koupit?

"Poslouchaj, Roubíček, takovej zázrak ještě neviděli. To vám včera o šábesu jdu po ulici a najednou koukám, na zemi naditá šrajtofle. No ja, ale copak se já o šábesu můžu pro ni sehnout, vždyť to by byla práce a s penězi k tomu navíc? A jak vám tak přemejšlím, co s tím, tak najednou zázrak, jakej ještě neviděli. Všude kolem šábes a nade mnou úterý!"