Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: Co to tu děláš?
Zajíc: Dělám na diplomce.
Liška: O čem bude?
Zajíc: O tom, jak zajíci žerou lišky. ... (Dlouhá pauza.)
Liška: Co je to za blbost??? Každý ví, že zajíci nežerou lišky!
Zajíc: Tak se pojď podívat.
Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje v psaní. Objeví se vlk.
Vlk: Co to píšeš?
Zajíc: Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky.
Vlk: Takovou blbost ti přece nevezmou!?!
Zajíc: Proč ne? Chceš se podívat?
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku.
Na scénu vstoupí medvěd: Co to děláš, zajíci?
Zajíc: Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy.
Medvěd: To je ale pitomost!
Zajíc: Pojď se podívat ke mne, a ukážu ti to.
Scéna: Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí obrovský lev a šťárá se v zubech.

Ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží na tom, koho máš za konzultanta.

**************

A ještě pár chtipů:

Móricek přijde pozdě do školy.
"...'sím pěkně, pane učiteli, venku bylo takové náledí, že jsem při každém kroku uklouzl o dva kroky zpátky!"
"A jak ses pak vlastně dostal do školy?"
"Otočil jsem se a šel jsem pozpátku!"

Přijde klient k advokátovi a dlouze, obšírně a hlavně nejasně mu vysvětluje, o co mu jde. Konečně dojde i zkušenému advokátovi trpělivost a přeruší ho se slovy:
„Člověče, řekněte mi to krátce a jasně, na mně je, abych to pak zamotal sám!"

Mojše potká Chajima Jankela. Znají se už přes osmdesát let, vyrostli v jednom štetlu, teď spolu sedávají v hendonském parku na lavičce.
"Zdravím jich, Chajim. Jakpak se mají?"
Chajim na to:
"Ále, co jim mam povídat, abi gezunt, abych tak zdráv byl, jak vypadám, mám se dobře, ale paměť, ta mě trápí! Kupříkladu teď se nemohu rozpomenout, jestli jsi to byl ty, nebo můj bratr, kdo minulý měsíc zemřel."

V dnešní době se vynakládá mnohem více peněz za prsní silikonové vycpávky a viagru, než na výzkum Alzheimerovy choroby. Dáno tímto vývojem, lze důvodně předpokládat, že zbytek euroatlantické populace se v roce 2050 bude honosit vzedmutými ňadry a báječnou erekcí, aniž by kdo tušil, k čemu to vlastně všechno je.

Jednou přiběhl Móricek ze školy s brekem.
"Co jsi zase provedl?" ptá se otec přísně.
"Vůbec nic! Učitel se ptal, kdo napsal Fausta. Já řekl, že já to nebyl, a dostal jsem lepáka."
Otce to naštve a jde za učitelem:
"Pane učiteli, náš Móricek je sice sígr, ale nelže. Když tvrdí, že toho Fausta nenapsal, tak ho nejspíš opravdu nenapsal. A kdyby snad přece, tak mu odpusťte, vždyť je to ještě dítě!"

Bylo-nebylo, jednou jeden oxfordský profesor prý zadal svým studentům cvičení na téma "slon". Jaké práce dostal? Od anglického studenta "Slon a lidská práva"; kdežto od francouzského studenta "Slon a jeho milostný život". Japonský student zpracoval téma "Slon a jeho místo ve vývoji informačních technologií". Mladý Američan napsal "Slon jako válečná zbraň". Jen mladý Izraelec plně pochopil zadání a napsal práci na téma "Slon a židovská otázka".

Móricek chodí do katolické školy. Katecheta vykládá žákům o večerní modlitbě.
"Tak co, Pepíku, co děláš před spaním?"
"Čistím si zuby."
"No, dobře. A co děláš ty, Frantíku?"
"Čtu si v posteli."
"No, taky dobře, ale to není ono, na co se ptám," praví katecheta nespokojeně, "tak se zeptám jinak. Co dělají, Móricku, před spaním tví rodiče?" Móricek se zdráhá:
"Pane katecheto, já to vím, vy to víte - ale je to otázka pro první třídu?"