Svoji glosu jsem nazval Otázka viny. Ano, je to název slavné knihy německého filosofa Karla Jasperse. Vyrostly na ní celé zástupy vinologů čili zkoumatelů viny, napadá mě, že by jim mohla vyhradit jednu výrobní linku ta děčínská firma, která produkuje gumové nafukovací makety tanků v životní velikosti. Linka by se mohla zřídit na produkci nafukovacích pomníků pro morální giganty, zajisté že v životní velikosti, v barvě bronzové. I já se teď budu vinou zabývat. Jde mi o prosté hledání viny v obyčejné každodenní situaci. Metodu předvedu na příkladu ze života.

Minulý týden jsem se naprosto zesměšnil v opravně mobilních telefonů. Přinesl jsem tam svůj přístroj, nejevil známku života, displej černý, na stisk tlačítek nereagoval. Večer jsem ho dal do nabíječky, souhlasně zakňučel. Ráno byl v tom stavu, v jakém jsem ho donesl do servisu.

Šikovný mládenec v servisu se mě zeptal, jestli jsem se pokoušel mobil zapnout. Odpověděl jsem, že to je už čtvrtá generace výrobků věhlasné značky a že mám s věhlasnou značkou víc jak desetileté zkušenosti. Zatímco jsem hovořil, šikovný mládenec do přístroje zapnul svůj kabel. Pozorně mě poslouchal a když jsem domluvil, přístroj zapnul. Úplně normálně. Klasický generálský efekt.

Samozřejmě jsem se rozsypal v omluvách a schlíple odnášel svůj kříž zahanbení ze servisu domů. Nicméně svět je nekonečně složitý a vše je možno nahlížet z různých úhlů, i vinu – to je ta metoda. Když si nasadím profesorský klobouk Karla Jasperse a začnu zkoumat otázku viny, k čemu dojdu?

Záleží na tom, jak daleko chci dojít, tak je to v to otázce vždycky. Prvoplánově jsem na vině já, nemehlo, neumětel, zbrkloun. Sice mě napadlo už ráno,že je mobil vybitý a dal jsem ho do jiné nabíječky, ale tentokrát nezakňoural a to mě utvrdilo, že vypustil duši. Jakási vina je tedy i v něm, v přístroji samém. Vinu pak sdílí výrobce, úhrn konstruktérů, ale i dělníků a nakonec i prodejců. Když ale postoupím o krok dál, dojdu k nabíječce. Nezavinila to ona, potvora jedna? Přístroj zakňoural, nebyla to od té nabíječky lest? Nabíječka je mrtvý předmět, vinu by tedy nesli konstruktéři atd., což jsou shodou okolností stejní lidé, kteří vyrobili i sám mobil. Při hledání viny ale stejně skončím u toho chlapíka v servisu. Sice říkal, to je dobrý, nic se nestalo, ale v hloubi mysli si určitě neříkal: to je ale chytrý šikovný pán. Pokořil mě, a pokořit člověka, není to ta největší vina? Zajedu do Děčína si objednat nafukovací pomník pro oběti. Mobil je můj svědek, že si ho zasloužím.

Vysílal ČRo Plus