Děkujeme odcházíme
Vrátila se Ljuba s pejsky z procházky. Obě psice měly zaprášené tlamy. Stalo se, že Ljuba potkala přátele, slovo dalo slovo a než se poslední slovo vyslovilo, Gari s norou vyhloubily půlmetrovou díru na louce.

Pojď sem, Gari, umeju ti hubu, zněl povel. Gari neochotně nastrčila tlamu a Ljuba ji šplíchala vodou z jezírka. Když to Nora viděla, velmi pomalu odcházela, až dospěla k nejvzdálenějšímu bodu zahrady a tam se snažila splynout s okolím. Ono se na to zapomene, myslela si.

Chyba. Zná Ljubu. Mohla vědět, že se nezapomene.

Nekorektní pomyšlení
Odpoledne jsem cosi konal v Oáze klidu nedaleko Hůrkova pole. Už jsem tu o tom vyprávěl, je to louka a shluk starých vrb, Ljuba to koupila a děláme tam rybníček pro zvířata a lavičky a jabloně jsme zasadili a tak. Je to přístupné, Ljuba to nechce oplotit, má to být opravdu Oáza klidu.

No a v té oáze jsem se oháněl hráběmi a pejskové leželi ve stínu a šel kdosi kolem a vlekl vlčáka na řemenu. Holky se na něho šly podívat a on hned ječel, zavolejte si ty psy. Tak jsem je zavolal a zase zalehly do stínu.

Kdybych byl jako ty, smrade, napadlo mě, ječel bych na tebe, abys sypal pryč z našeho pozemku.

A vzpomněl jsem si, jak jsme jednou na fotoexpedici v Americe zastavili autem a šli si vyfotit potůček jak se libě klikatí a vylít na nás chlap s brokovnicí pumpou.

Žádná garáž
Čas od času se jedna nebo druhá psice zprasí a pak nastává garáž – někdy se zprasí obě. V garáži máme v koutě maličkou vaničku a kohoutek s hadicí, ba i teplá voda z bojleru je tam zavedena. Obvykle si ve svinstvu libuje Gari.

Tentokrát ale se vyválela ve svinstvu Nora. Nějak mě to naštvalo, snad to bylo tlakem vzduchu nebo mrholením, zkrátka – tentokrát to nebyla garáž, ke slovu se dostala zahradní hadice. To byly ksichty! Dokonce i Gari se Nory zželelo, takže když jsem ji propustil, přiběhla k ní a sušila ji jazykem.

Nejsem nelida nebo nepesa. Osušil jsem ji ručníkem. Jde to líp než jazykem. Ověřeno časem.

No a bouchlo to
Byla to pěkná prda a Norinka se šla podívat, co se stalo a když to viděla, odebrala se na zahradu, kdežto Gari otevřela jedno oko a spala dál. Vybuchl kotel, což je kupodivu, když uvážíte, že končí květen a před námi je léto. Kotlové jak známi nejraději explodují na přelomu ledna a února v čase zimních prázdnin, když topenáři lyžují v Davosu.

Jirka Knébl (více o něm viz web Woleschko) mě varoval, že instalace topného výměníku do krbu rádo vede k výbuchu. Bagatelizoval jsem jeho varování. Doba pokročila, automaty všechno jistí. Nejistily.

Poučení hodným dítkám: výměník v krbu je blbost a nedělejte to. a) je to drahý, b) topný přínos nezaznamenatelný, c) vybuchuje to. Sice po letech, ale čas se mrcha mrštná. Pan topenář není na lyžích v Davosu a přijde příští týden. Podám zprávu.

Záminka

Nora si navykla chodit pít z jezírka na zahradě. Nic proti tomu, Lipno to sice není, ale na napití psa je tam vody dost. Takže: postaví se na břehu pěkně rozkročená, lemtá a když dolemtá… olizuje si pravou tlapku, protože si ji při lemtání pocákala, co přece uzná každý.

Já ne. Lízání pravé tlapky má zakázané a neplatí žádné výjimky. Jako že si ji pocáká lemtáním z jezírka. Spraví to osušení. Nikoli lízání, to vede jen k větší díře na noze.