Nevypadá to dobře
Skoro třicet let tu vyprávím (skoro) každý den o milých drobných příhodách s pejsky. Dnes to bude smutnější. S Norou to nevypadá dobře. Víme od paní doktorky (dělala jí sono) že má nádor na játrech. Zhoubný? Nezhoubný? Sono to nezjistí, dál nebudu nic rozvádět. Bere prášky (je to zápas, dostat prášek do pejska). Ráno jsme byli na skoro normální procházce, po obědě s ní byla Ljuba. Večer už šla neochotně a dala mi najevo, že chce domů. Nikdy se nic takového nestalo. Garinka je na ni hodná, líže jí hlavičku. Zítra uvidíme.

Vyrážíme v kabátu
Výkyvy jsou a budou, máme svůj věk. Norinka už je zase dobrá, severní pól už spolu nedobudeme. Pohodlí, to je naše heslo, její i moje.

Ljuba objevila a zakoupila psí kabátek. Nejdříve bylo nutno Noru změřit. Tady připomenu, že Nora nenávidí dva civilizační prvky: koloběžku a svinovací metr. Respektujeme to v běžném provozu. Koloběžku nemáme a metr používáme diskrétně. Pokud – jako v tomto případě – je nutno Noru změřit, pak se to musí udělat přes prostředníka. Změřil jsem ji šálou a tu pak Ljuba přeměřila v předsíni metrem. 65 cm.

Vyrazili jsme tedy v kabátku barvy červeném, pohyby neomezujícím, snadno pratelném, na povrchu otřitelném. Ale daleko od domova se vzdalovat nebudeme.

Hra o kabát
Celý den pršelo, Nora den prožila – pokud byla venku – v kabátě, Gari bez kabátu. Večer jsme se vrátil z poslední procházky, hodně zmoklí. Sundal jsem Noře kabát – a zatímco jsem ho sundaval, sušila Garinku jazykem. Když pak jsem ji dosvlékl, Gari sušila – suchou – Noru.
Jsou to vzájemné sušičky.

Průhledný les
Během pár dnů spadlo listí a najednou je všude vidět. Nora s Gari rochají podél cesty a já přesně vidím, co tam rochají a mohu zvýšit has, když rochají nezbedně. Tohle potrvá… do sněhu. Tedy, tak to bylo. Jakmile napadl sníh, černobílá Gari a hnědobílá Nora měly najednou perfektní zimní mimikry jako voják speciálního komanda.

No a Nora má teď červený kabát. Má po mimikry! Nezdá se ale, že by jí to zvlášť vadilo.

Modré světýlko nalezeno
Je pořád tma a bude hůř, až do Ježíška, pak se to bude tuze zvolna zlepšovat. Třetí procházka je tedy se svítícími obojky. Už jsem se zmiňoval, že Gari má červený a Nora modrý, podle dělení zlobivá – hodná. Potíž je v tom, že modrý obojek svítí jen napůl. Jeho LEDky jsou z poloviny vyšeptalé a teď, kdy Nora chodí ven v kabátě, vidím modré světýlko jen velmi sporadicky.

A najednou heuréka! Ukázalo se, že mám ještě jeden modrý obojek a byl zahrabaný v košíku se psími potřebami a vypadal jak banální normální obojek, zkrátka, od zítřka začíná nová éra. Kompletního přehledu.
Aspoň si to myslím.
Realita mě vyvede z omylu. Jako vždycky.

Kdo vymyslel sklon zemské osy
Nevím kdo to byl, ale jak to říkal starý pan Murin, to musel bejt někdo jednoduchej, někdo moc jednoduchej. V létě je večer pozdě, v zimě brzo, který pes se v tom má vyznat?

Naši pejskové rozhodně ne. Jakmile se začne stmívat, přijdou, že chtějí na třetí procházku. Pak se vrátíme, pracuju a oni přijdou, že se jde spát. Dyť je osum? Nepodstatné. Odpovídají a koukají na hodiny. Dvě hodiny po setmění.

To je pak těžký, když je zemská osa nakloněná. Kdybych jen věděl, kdo to zavinil.