Listopadové ráno 2025, slovenské termální středisko Bešeňová. Teplota vzduchu se blíží nule, my si lebedíme v teplé vodě hotelového bazénu a zíráme na zasněženou horu Chopok. Pastva pro oči umocněná slastnou koupelí, ve výsledku až omračující prožitek krásna … Pojednou se vedle nás ozve: „Ještě by tu měly chodit spoře oděné servírky se šampaňským!“

Turistická zpovykanost? Ani ne. Citovaná věta byla totiž pronesena slovensky. Mezisezónní slevy přivádějí do listopadové Bešeňové rekreanty přespolní (české, polské, rakouské, německé) i místní. Pro místní je kombinace horské přírodní scenérie a lidského díla (bazénu) sama o sobě přece jen všednější, tolik na ní, lidově řečeno, „neujíždějí“ …

Kdysi jsem provázel skupinu německojazyčných turistů Pařížskou ulici od Staroměstského náměstí k Vltavě. Až takříkajíc „jejich očima“, při sdílení jejich perspektivy mi plně došlo, jak nádherný pohled se při chůzi na dané pražské trase skýtá. V hotelovém bazénu v Bešeňové se zase místní chasník podělil s přespolními o perspektivu svou ... Má-li být turistika co k čemu, neobejde se bez komunikace mezi přespolními a místními.

Za zaznamenání stojí rovněž replika, která se na úvodem citovaný výrok z bazénu ozvala: „A co bys asi tak s těma servírkama dělal?!“ – To zase dotyčnému ironicky nabídla svou perspektivu jeho manželka …

Pro účastníky i svědky oné ranní konverzace, přespolní i místní, nabyla rázem nového smyslu slova písně Michala Davida, kterou je správa hotelu oblažovala: „Setkat se s nádhernou dívkou, pak mužem své ženě být …“