V času Adventu na pak hned po něm, v době Silvestrovské poskytne rád věci znalý zralý muž mladé dámě poučení o tom, že zvláště v této romantické době jsou mladí básníci—a kdo z nás nebyl kdysi mladý básník- zvláště nebezpeční. Zvláště když při romantické procházce pod hvězdami začnou dotyčnou pomalu zábst nohy a pokud si kvůli eleganci a romantice a vůbec dalším následkům spodní prádlo, za našeho času zvané „tlumiče vášní“, vykonal dobrý skutek a ochránil nezkušené mládí. . Tedy aspoň teoreticky, ale i v případě že dotyčný nenápadně navrhne, že má k dispozici příjemně vyhřátou místnůstku i s gaučem. Jak říkala jedna moje známá, nedostatek gauče či pohovky v určitém čase a na určitém místě zachránil nevinnost panny daleko lépe než veškerá mateřská školení.

Ovšem pozor! To se netýká jen básníků. Ti sedávají v kavárnách , vinárnách a na lavičkách parků, případně podnikají dlouhé romantické procházky. A místo činů většinou furt jen mluví. Takže až na možnost nachlazení při procházkách a posedávání na lavičkách v parku , nehrozí přitom dívkám většinou přímé morální nebezpečí. Dívka je v bezpečí většinou do té doby, dokud mladý muž zaměstnává svůj mozek lyrikou. Jakmile začnou pracovat jeho ruce , básník se vytrácí, objevuje se obyčejný mužský a tam už nemusím žádným dívkám radit, jsa chlap. Tam si dívky už od dob prvotně pospolné společnosti poradily vždycky samy.A dobře, o čemž svědčí několik miliard dnešních obyvatel zeměkoule.

Proto se další moje povídání se musí týkat umění malířského. Sám jsem také maloval. A jeden obraz mám dodnes schovaný! Protože láska obrazy , to jedno jest. V městech jsou obrázky a obrazy všude. V palácích , na ulicích, v krámcích, v Louvre, na náměstí Sacre Coeur a vůbec. A kde jsou obrazy, tam jsou i malíři.

Mezi umělci číhá největší nebezpečí pro dívčí nevinnost od výtvarných umělců. Může říci mladý básník své vyvolené : „Hele svlíkej se, bude se dělat umění?“ No to nemůže. Zatímco výtvarný umělec může. A v tom je jejich rafinovanost. Takže mladá dáma se v mládí seznámí s různými umělci, hlavně výtvarníky ,malíře (umělecké, ne pokojů !) nevyjímaje, kteří se později proslaví ! Ale brzo se ukáže že dotyčným jsou od začátku všechny ženy a dívky jen prostředkem k vyjádření jejich uměleckých ambicí-to v lepším případě. Protože kdejaký takový umělec je „od Drážďan „ ale moc málo jich je „do Berouna“ .

Říkaly dřív svíčkové báby a dnes to tvrdí některé feministky. Ten horší a častější případ nebudu raději s ohledem na spanilomyslné čtenářky ani popisovat. Něco o tom vím. Ty určitě ani netušíš, že já sám jsem se jen tak-tak nestal málem malířem! Jistě že akademickým!! Naštěstí zasáhla „rodná strana „ a zavedla mne do pracovního procesu. Takže jsem byl nakonec erotického dusna malířských ateliérů ušetřen. I když erotické dusno…

V prostředí výtvarných umělců jsem slyšel takovýto vtip:

Sedí malíř a jeho modelka v ateliéru, je líné a klidné dopoledne, oba popíjí kávu, něco málo koňaku, povídají a klábosí. Kouř z cigaret stoupá vzhůru. Tu pojednou malíř vyskočí a začne horečně a zmateně pobíhat po ateliéru a mávat štětci a pobízet přítomnou modelku:

„Dělej, dělej, svlíkej se fofrem !„
„Co se děje ? „ diví se kráska .
„Sakra nezdržuj a svlíkej se! Jde manželka !“

No a než budu pokračovat, ještě jednu radu. Když už se seznámí mladá dívka s malířem, tak nejlepší je s abstraktním. Protože každý malíř většinou chce všechny holky, dívky a dámy, které zná a které jsou pohledné malovat. Většinou „jen tak“. No a kdyby už k tomu došlo, tak na těch třech modrožlutých čárách na plátně ,a nebo z obrazu kde dotyčné roste hlava z břicha a místo dvou rukou má tři a nebo tak, tak tam by tě ani vlastní matka nepoznala. Natož případný budoucí manžel.

No a kdyby jo to byl realistický malíř, tak doporučuji systém „Maja“. To je ten slavný obraz, na kterém je jednou dáma celá svůdná ale oblečená a no a na tom druhém, tam už jí zdobí jen její nevinnost. Případná. Eventuelní. Nepravděpodobná, ale možná. No a ten druhý obraz se ukáže až později. Nejlépe až když je na „pravdě Boží“ manžel, malíř a nebo objekt malování.

Nevím jak dnes , ale za našeho mládí chtěl být malířem –uměleckým-kdekdo. Ovšem jak na to, to se musí nejprve přímo odborně nastudovat. A připravit se. Například pochopit, že kresba se kreslí a obraz maluje. Alespoň si to myslím. Ale z počátku je to asi jaksi jedno. Hlavní je cíl. Býti malířem. Obklopen krásnými modelkami nebo stojící někde v romantickém zákoutí před stojanem s plánem a v ruce paletu. Lidé v obdivném kroužku postávají kolem a s pohnutím sledují tvůrcovo zaujetí a vznik uměleckého díla. Tak ňák to přeci zaznamenal na svých obrazech i Mistr Brožík a ten to dotáhl nejen na slavného malíře ale i na docela slušnýho pracháče a ještě dostal od Císaře Pána šlechtický titul. Tomu já říkám umělec!! Ale než se člověk dostane do velikého ateliéru a hafem polehávajících nahatých modelek a posedávajících důležitě se tvářících mužů středního věku, jak nám to zvěčnily dobové fotografie z ateliéru u Mistra Muchy, musí se nějak začít.

Základním náčiním je pro mladého umělce dostatečně velký skicák a uhly. Těmi se báječně kreslí a ještě více se do toho mažou prsty, které si mladý malíř nonšalantně utírá o kalhoty. Aby každý viděl, že je umělec a že nějakými drobnostmi on se nezabývá. Bohužel většina kolemjdoucích se domnívá, že potkala mladíka, který sjel po zadku do uhelny. Časem pak mladý malíř zjistí ještě další problém který krásně popsal pan Suchý v písni o tom, jak si „koupil, plátno, štětce, paletu, ale tu plavovlasou slečnu z baletu ne“. Což je pro mladého umělce (jakým je každý z nás) frustrující. Ten nedostatek modelek , přítulných baletek a vůbec děv ochotných se nechat mladým umělcem „zvěčnit“ na plátno . Nebo aspoň na papír. Kreslicí.

K tomu, abychom donutili lepé děvy, aby se hrnuly do ateliéru, jsme s přítelem Janem vymysleli přímo ďábelský plán. Honza sehnal kulatý kus kůže, na jedné straně s malovaným vzorem a kolem dokola s třásněmi, který vypadal děsně umělecky. (Asi to byl původně nějaký secesní kožený, či spíše jelenicový ubrus.)jako že na něm budem,e na zemi, při uměleckém kreslení, sedět. Dále jsme se vyzbrojili obrovitými skicáky, tužkami a uhly. A vyrazili jsme dobývat svět. Potažmo nalákat nějakou tu slečnu z baletu, jak již bylo řečeno. A konec konců ani by z baletu nemusela být, jen kdyby to byla hezká holka. Umělec přece musí kreslit podle skutečnosti! Pravý umělec ani jinak tvořit nemůže, že ?!

Býti umělcem je tak složité, že budeme pokračovat i příště.

Václav Vlk st

Knížky můžete objednat zde.