Usmyslel jsem si vyrobit něco jako poličku a skřínku, cosi hybridního, ale na tom nezáleží, co to je. Objekt jsem vymyslel, rozměřil, na papír si nakreslil plánek. Podle zadaných centimetrů mi v hobbymartetu nařezali dílce mého budoucího výtvoru. To byl první krok k úspěchu. Doma bych to nikdy neuřízl přesně na míru a pravý úhel by mi nevyšel pravý, i kdybych se na hlavu postavil. Zkrátka, hobbymarket to nařeže přesně a řez je čistý, kdežto můj… Nebudu se opakovat.

Pán od řezacího stroje mě upozornil, že hned tady vedle v regálu dostanu zažehlovací pásky na hranu. Ta je sice čistě seříznutá, ale dřevo to není. Na hranu přilepíte pásku a iluze dřevěného masívu je dokonalá. Čímž se dostávám k jádru sdělení.

Cestu k úspěchu dnes usnadňuje internet. Odnesl jsem tedy dílce a pásku domů a sedl si k počítači. Zadal jsem „zažehlovací páska na hrany‟ a už tu bylo video. Pán, zkušený odborník. K aplikaci zažehlovací pásky budu potřebovat žehličku. To nebylo překvapující sdělení. Co dále ten pán prováděl mi taky připadalo celkem logické. Tak nějak bych to dělal taky, kdybych byl ponechán osudu bez porady. Ale pozor: poradil, že je dobře na pásku položit list papíru, protože horká plocha žehličky může poškodit okraje pásky. To s tím papírem, to je typ rad, které patří do kategorie fíglů. Přišli byste na fígl s papírem taky, ovšem za cenu pokusů a omylů. Je skvělé, když vám to někdo poradí ve videu. Cesta k mistrovství otevřená.

Teoreticky. Jak ale známo, šedá je teorie a věčně zelený je strom života. Základní fígl jsem získal na internetu, ale ukázalo se, že existují fígly jemnější, něco jako fígly druhého řádu. Musíte si na ně přijít sami. Takže fígl druhého řádu v tomto příkladu zní: papír musí být čistý. Já vzal pokažený z tiskárny lejzrovky a žehlička mi obtiskla písmena z papíru na pásku. Takže čistý papír, to je ten fígl druhého řádu. Pán z internetu vám ho nesdělí, protože by ho nenapadlo, že by někdo mohl být takový mimoň, aby použil papír vytažený z tiskárny lejzrovky.

Tak je to ale vždycky při komunikaci člověka znalého s člověkem neznalým. Ten znalý nikdy plně nedohlédne, jaké nesmysly si dovede neznalý vymyslet jen proto, aby se dílo nepodařilo. Neznalost neznalého pak maří práci znalého, hatí jeho pokusy poskytnout plnohodnotnou radu. Je to uzavřený kruh.

Hybrida mezi poličkou a skřínkou jsem dokončil i s olepením hran. Předělával jsem to třikrát, nejen kvůli písmenům. Jsem teď plný fíglů, jak na to. Bojím se ale, že už je nikdy nebudu potřebovat.

Psáno pro ČRo Plus