Onehdy jsem diskutoval o sdílené taxislužbě s taxikářem. Byl proti. Chápu, že se profesionál cítí ohrožený, když mu do řemesla vpadají poloprofesionálové, nebo dokonce by se mu tam měli usadit naprostí laici. Jenže ono se to už v souvislosti s autodopravou stalo. Na úsvitu automobilismu bylo přece naprosto běžné, že majitel automobilu si držel profesionála, tedy šoféra. Ostatně samo slovo šofér je původu francouzského a naznačuje, že se původně jednalo o topiče. Popsáno je to v dětské kníže Václava Řezáče Poplach v Kovářské uličce. Zlý hokynář Bočan v ní oškube své zákazníky a koupí si za naškubané peníze auto – a k němu samozřejmě najme šoféra. Ten mu pak auto nabourá a to je happy end, vydřiduch potrestán, dobro vítězí, podstata je ale v tom, že auto rovná se šofér. V knize Karla Poláčka Michelup a motocykl titulní postava knihy najímá člověka, aby mu jeho motocykl řídil!

Pravda, už na úsvitu automobilismu byli lidé, kteří řídili svoje automobily sami. Takový byl i můj dědeček. Tatínek vzpomínal na tříkolku Walter, kterou si dědeček koupil ještě před první světovou. Neměla volant nýbrž páku a když její slabý motor nezvládal kopec, dědeček vystoupil a běžel podle ní a řídil ji tou pákou zvenčí. Od řidiče se tedy vyžadovalo mnoho znalostí a dovedností. Obsluha byla složitá – ví například dnes někdo z posluchačů automobilistů, co je to předstih? Že na to byla zvláštní páčka? Auta byla poruchová a znalosti mechanika byly nutné.

Abych se vrátil k jádru věci, i tehdy šoféři chovali nelibost k amatérským řidičům a pohrdavě jim říkali šofér v klobouku. To byl rozpoznávací znak. Auto před vámi řídí šofér v klobouku, bacha na něj, můžete čekat cokoli!

A co teprve ženská za volantem? To byla kuriozita i v době, kdy já nabíral první volantové zkušenosti začátkem šedesátých let. Jistě, národ miloval závodnici Elišku Junkovou, ale na ženu řidičku se dívala jeho mužská část s nedůvěrou.

To všechno je pryč, jak tak pozoruju, ženských řidiček je víc než mužů za volantem a řídí líp, tečka. A nikdo nekafrá. Tak nějak to dopadne i se sdíleným automobilismem. Je to rozumné a prosadí se to, chce to ale čas a dá to fušku.