Ale zpět k průvodu. Strana věděla své. I o Prvomájových průvodech. A tak pod přísnými tresty bylo zakázáno podle tras, kterými se měli „pracující“ blížit k místu radostného shromáždění, nechat otevřené hospody, restaurace a vůbec nálevny. Zákaz to býval tak přísný, že i popelářské a uhlířské putyky, které vždy nalévaly už od čtyř hodin ráno, musely z příkazu strany a vlády dopoledne na Prvního máje zavřít.

První rok, kdy byl tento zákaz tvrdě dodržován, došli „pracující“, reprezentovaní úsekovými důvěrníky, chudáky techniky a vždy loajálními úředníky, na „sraziště“ už tak nasraní, že tehdy ten První máj připomínal spíše smuteční tryznu. Proto rodná strana hned druhý rok pokyny zmírnila. Takže uzavřeny byly hospody jen v nejbližším okolí velkých fabrik, z čehož tyly putyky dále po trase. Jak se dav, nad kterým se kymácela jako opilá hesla a transparenty nesené největšími idealisty (i takoví byli), případně různými doprdele-vlezistickými soudruhy anebo zoufalci, kteří tento rok potřebovali od ROH a ZO KSČ nějaké razítko, přiblížil k čemukoliv, kde by se mohlo nalévat něco tekutého, vzal místo útokem. Tichým, ale drtivým. Během několika málo minut byla hospoda plná až po střechu. Podle odborné terminologie MHD byla obsazena veškerá místa k sezení i stání, a to na nejméně 150 %.

Protože před hospodou se chlastat nedalo, to hlídali esenbáci, musela část zklamaného průvodu, která se nevešla ani do výčepu, kráčet dál. Až k další hospodě. První vždycky mizeli z průvodu skuteční dělníci, pak se „nenápadně“ ztráceli odvážnější technici a osoby před důchodem, a nakonec se tiše vypařili i někteří úředníci. Ti šli tak daleko jen proto, aby mohli pak věrohodně líčit při „nenápadných dotazech“ soudruhů z KSČ reálie z pochodu, a pak také proto, že na Vinohradech, případně v Holešovicích byly hospody přeci jen lepší. A zapadnout hned ve Vysočanech do takové Slavie nebo do bufáče Na Maninách znamenalo zůstat v místě, které měli jinak propachtováno skuteční proletáři. Popeláři, topiči, metaři a podobně. Což nebylo pro ostatní vždycky úplně bezpečné.

Mládež se v době, kdy se účast skutečně ještě kontrolovala, těšila, když už musí být prvního máje v Praze, jak si bude večer hrát s esenbáky na Petříně na schovávanou a honěnou. A kluci doufali, že holky, rozdováděné tím dobrodružstvím, budou mít v první jarní večer více pochopení pro ruce i jiné údy a orgány mladých mužů.

Václav Vlk st

___________________________________________________

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/