M. Pivoda 1.1.2021 13:17

Na Ústavu teorie a metod řízení VUT Brno, asi tak v roce 1980, skončil výzkumný úkol ASŘ - Automatizované systémy řízení (tj. komputerizované informační systémy).

"No když tu komputerizaci tak dobře umíte, tak nám to teď předveďte na naší organizaci, (necelých 2000 zaměstnanců)", usoudilo vedení VUT Brno Byl jsem z té naší skupiny ASŘ jediný, kdo o počítači něco tehdy věděl". Prošel jsem předtím školením u firmy IBM a pracoval šest let jako systémový analytik u počítače IBM/370 ve velkém strojírenském podniku. Neměl jsem ale v té době na VUT Brno vědecký titul. Takže šéfem skupiny ASŘ se stal jeden z mála bezpartijních na našem ústavu, ing. Jiří Kalous, CSc.

I hlásil se k nám tehdy také Ing. Stanislav Jedlička. On byl před tím na studijním pobytu v USA (asi na University of Washington), ale nějak se zpozdil se svým návratem do Česka. Takže byl v Česku několik let bez zaměstnání - ale v té době musel také navštívit nějakou tu psychiatrickou léčebnu. Oproti USA to totiž byla pro Stáńu opravdu velká změna.

Ing. Jedlička se tehdy hlásil k posílení skupiny ASŘ na našem ústavu VUT Brno. Ve vstupním pohovoru ing. Jedlička sdělil ing. Kalousovi sdělil, že ho ta práce velmi zajímá, a proto se jí může plně věnovat nejen v pracovní době, ale ještě i cca dvě hodiny doma. Ing. Kalous tehdy nevěděl, že se se Stáňou Jedličkou znám osobně. Proto nám ing. Kalous na poradě ASŘ sdělil: "Hlásil se k nám nějaký Jedlička. Ale já jsem ho nevzal. On by totiž pořád za mnou chodil a vyptával se, co má dělat. A já chci mít klid!"

Já jsem tehdy dostal direktivně za úkol automatizaci socialistických závazků na VUT Brno. O tom vám povím až někdy později, až mi to česká polistopadová demokracie dovolí. Až ta naše demokracie patřičně vyzraje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Mokrý 1.1.2021 7:24

Pamatuji se, jak vyprávěl v ČRo skladatel Karel Svoboda o stejném problému - doporučení na vysokou školu dostal po roce působení na pracovišti v Ostravě, kam dostal umístěnku, pro vylepšení kádrového profilu ( tak to v té době chodilo ), od dělníků komunistů bez problémů a s doporučením k přijetí na VŠ.

A k tomu dodal - ten rok, to byla nejlepší škola do života, k poznávání charakteru lidí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Gábriš 1.1.2021 7:03

Ač nejsem nostalgik, docela jsem zavzpomínal... Životní osudy jako přes kopírák, jenom místo Kovotechny to byla Tesla, můj škraloup spočíval v tátovi-vysokoškolském profesorovi, který se navíc angažoval v církvi a i ti muži v kožácích byli. Díky za hezký článek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 1.1.2021 3:57

Dva nebo tři muži v kožených kabátech - to mi znovu připomnělo epizodu z mého mládí v úplných počátcích padesátých let. Naši rodičové si po válce chtěli nahradit ta ztracená léta a tak již od roku 1946 si začali vyhlížet místo,kde si pořídí chatičku k rekreaci - a když se v roce 1947 narodila naše nejmladší sestra, tak právě vrcholila jednoduchá stavby naší chaty. Takže jsem pamětník následujících praktik oněch kožených kabátů. Jako dnes si pamatuji na popůlnoční scénu, kdy se v naší chatě pohybovali místní soudruzi ze Zbořeného Kostelce a prověřovali zda je v "Domovní knize" učiněn správný a velice důležitý a povinný zápis o čase a počtu přítomných osob - kdo to nezažil neuvěří - dobré ráno v novém roce - komunistům a koronaviru zmar

• reagovat
• nahlásit příspěvek