Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: J. K. Baby
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Olga 4.2.2008 20:59Baby Děkuji za hezký šlánek. Chodila jsem sice na dívčí "měšťanku" ale o jeho existenci jsme věděli. Na tyto klenory našeho národa se už zapomíná. |
|
|
nepolitik 4.1.2008 13:41Díky za vzpomínku Jsem rád, že jsem se dověděl více o životě autora, kterého jsem po roce 1945 jako patnáctiletý skaut velmi rád četl a jehož některé knížky jsem měl až donedávna doma, než jsem je věnoval místnímu středisku Junáka. Jenom malá poznámka k diskusi. Je vidět, že většina diskutérů vyskytujících se na tomto internetovém deníku nemá o skautování ani potuchy. Ještě jednou děkuji. Článek jsem si uložil do archivu. |
|
|
Jakub S. 4.1.2008 10:58Velký dík, bratře! Takových vzpomínek není nikdy dost!! A ty rodinné souvislosti - konečně v tom mám jasněji. Je to asi bezvadný rod vůbec. A vzor, jasně. Vzory dnešních dětí - no, odtud se moc nerekrutujou... je ovšem nutná drobná, láskyplná denní práce s nimi. Propojit počítače nenásilně s přírodou, kamarádstvím, vhledem k minulým osobnostem atd. atd. ... vždy připraven. (A i tohle heslo dokázali ukrást a pošpinit...) |
|
|
Tiki 4.1.2008 8:12Poděkování Milí bratři, zdravím vás oba, jednak autora, jednak přispěvatele "Doktora". Děkuji mnohokrát za připomenutí osobnosti J. K. Babyho. Myslím, že osobnosti jeho formátu dnešnímu skautingu velmi chybí. |
|
|
doktor 4.1.2008 1:22Velký dík za vzpomínku na J.K.Babyho. On i jeho skautské knížky byly u brněnských skautů všeobecně známy. Jeho ROK JUNÁKŮ mám schovaný doposud. O jeho spojení s Andělem strážným, kterého jsem rovněž odebíral (bývaly tam kouzelné přírodní kresby Ladovy), a byl dokonce vedoucím jednoho z Klubů Anděla strážného, předstupně pozdějších klubů Foglarových, jsem nevěděl. Hned po válce jsem se stal vlčetem v sedmapadesátce a těsně před zákazem skautingu v roce 1949 členem vodní sedmadvacítky na řece Svitavě. Kde jsou ty časy! |
