V rámci teorie, že zvukové vlny narušují mraky, používali vinaři v Evropě proti krupobití kostelní zvony.

Ty se rozezněly vždy, když byla na obzoru bouře. Na konci 19. století je pak nahradila děla proti kroupám, v angličtině zvaná „hail cannon“, coby trychtýře vydávající velmi hlasité rány, směrované do oblak, kdy rázová vlna měla narušit tvorbu krup a proměnit je v neškodný déšť. Jen v Itálii, kde vinařům krupobití způsobovalo velké ztráty, bylo roku 1899 v provozu 1 630 děl proti krupobití, ovšem na konci roku 1900 jich bylo už 10 000. V roce 1902, kdy se konal čtvrtý mezinárodní kongres o potlačení krupobití, došla odborná komise k závěru, že účinnost děl nebyla prokázána, ani vyvrácena. V letech 1902-1904, kdy během velkých krupobití bylo poničeno mnoho úrody chráněné děly, začali vinaři o této metodě pochybovat. V roce 1903 se italská vláda chopila iniciativy a uspořádala dvouletý experiment. Děla po vyhodnocení vládního experimentu byla nakonec veřejně prohlášena za neúčinná a po roce 1905 na většině italských vinic utichla. Odkaz

Vědecká komise tehdy dospěla k závěru, že rázová vlna z děla šířící se rychlostí zvuku ve výšce, kde se kroupy v bouřkovém mraku (kumulonimbu) tvoří, už má naprosto zanedbatelnou energii. A nedokáže tak narušit strukturu mraku ani samotný proces tvorby krup. Ale například hrom, provázející blesk, je mnohem silnější zvuková vlna a vyskytuje se obvykle ve stejných bouřích, které generují kroupy, přesto v nich růst krup nenaruší. A tak dodnes neexistuje žádná nezávislá vědecká studie, která by statisticky prokázala, že střelba z děla proti koupám zabraňuje vypadávání krup z oblaku či reálně snižuje jejich množství nebo velikost. Odkaz

Velké kroupy se zpravidla tvoří při dlouhém pobytu jejich zárodků v oblacích při vysokém obsahu vody v kapaném skupenství. Avšak v rámci dané bouře je oblast s vypadáváním krup z mraků často relativně malá, což pak znamená poměrně úzké pruhy území zasaženého krupobitím. Mnohdy tak na jedné straně vesnice poničí krupobití střechy domů, ale o pár set metrů dál, na jejím druhém konci, po kroupách není vidu ani slechu. Velké kroupy se tvoří i v pomalu postupujících bouřkách, v útvarech o velikosti až stovek kilometrů, zvaných mezoměřítkové konvektivní systémy, s dobou života přesahující až deset hodin. Zpravidla jsou meteorologové schopni odhadnout, zda dané podmínky v atmosféře jsou vhodné pro vznik silných bouřek s tvorbou větších krup, ale přesná lokalizace krupobití s časovým předstihem delším než několik hodin je v podstatě mimo možnosti současné vědy.

U nás nejčastěji padají kroupy o velikosti kolem jednoho centimetru v průměru, při vhodných podmínkách to ale může být i více než 5 centimetrů. A takové kroupy už mají značný ničivý potenciál. Přičemž v extrémních případech můžou z mraků vypadávat i obří kroupy (giant hail), například v Itálii v posledních letech padaly i kroupy o velikosti pomerančů. Není tedy divu, že kroupy v historii i moderní době způsobovaly po světě nejen hmotné škody, ale také úmrtí lidí a zvířat, neboť veliké a tím i těžké kroupy padající z nebe rychlostí 120 km/h mohou lidi a zvířata nejenom zranit, ale dokonce zabít. Nejsmutněji se do historie zapsalo krupobití, které 30. dubna 1888 postihlo obyvatele indických oblastí Moradabad a Beheri, kde kroupy zabily 246 lidí a více jak 1600 kusů dobytka. Pokud jde o novodobé případy, okres Gopalganj v Bangladéši zasáhlo 14. dubna 1986 mimořádně silné krupobití, kdy některé kroupy podle Světové meteorologické organizace (WMO) dosahovaly hmotnosti kolem 1 kg a dle místního tisku zabily 92 lidí.

Navzdory tomu, že je dělo proti kroupám (hail cannon) neúčinné, v nejrůznějších končinách mezi mnoha zemědělci, kteří se před kroupami pokouší uchránit svou úrodu, je stále populární. Neboť v situaci, kdy hrozí zničení celoroční úrody během několika minut, jim dělo dává pocit, že situaci aktivně řeší, místo aby tomu pouze nečinně přihlíželi. Výrobci těchto zařízení argumentují zkušeností z praxe v západní Evropě (ve Francii nebo Itálii), což mnohdy zemědělce přesvědčí a dovede k investici i přes chybějící vědecká data. U nás se nechal přesvědčit sadař Jaroslav Nevole ze Svinčan na Pardubicku, který v září 2017 dělo proti kroupám propagoval, jak o tom informoval i odborný týdeník Zemědělec : Odkaz

Ve čtvrtek 11. července 2024 došlo v Pardubickém kraji k masivnímu krupobití, které ničilo střechy, auta, fotovoltaické panely a skleníky obřími kroupami, když se k večeru vytvořila výrazná supercela jižně od Prahy, která postupovala přes Pardubice a Vysoké Mýto dále na Moravu, aby se pak u Olomouce rozpadla. Byla tak extrémně zasažena oblast Vysokého Mýta a jeho okolí. Vzdálenost mezi Svinčany a Vysokým Mýtem vzdušnou čarou činí 35 kilometrů a na sociálních sítích se objevila tvrzení, že děla před ničivým krupobitím sady ve Svinčanech ochránila. Jenže lokální pěstitele tam v dubnu a květnu toho roku postihly katastrofální jarní mrazy, které způsobily doslova „stoletou neúrodu“. Ve Svinčanech sice při bouřce silný vítr a prudký déšť poškodily zbylou zeleň, ale masivní devastace plodin obřími kroupami, jaké zažily jinde, zde hlášeny nebyly. Tedy pro Ovocné sady Svinčany tato letní bouře znamenala spíše komplikace v podobě polámaných větví, zatímco hlavní vinu za ekonomickou škodu tu nesly mrazy.

O tom, že ve Svinčanech děla namířená na mraky toho roku mlčela, se v novinách nikdo nedočetl. Na druhé straně se však čtenáři v novinách a časopisech postupně začali dozvídat, že vzhledem k neúčinnosti děl (hail cannons) a rostoucím rizikům extrémního počasí se sadaři v Evropě stále více obracejí k ověřeným metodám. Jako třeba k sítím nataženým nad řádky stromů, poskytujícím úrodě ochranu tím, že obávané kroupy do sadu prakticky nepustí. Ochrana je to účinná, avšak síť musí být správně napnutá a instalovaná, nestačí jen „přehodit síť přes stromy“. Jenže k tomu sadař potřebuje nejen samotné sítě, ale i sloupky, nosná lana/dráty, kotvení, celý systém, který zvládne vítr a sníh, což je v podstatě samostatná konstrukce nad sadem. Navíc sítě mohou částečně ovlivnit mikroklima i světelné podmínky v korunách stromů, tedy záleží i na typu sítě. A tak sadaři tuto metodu zpravidla vidí jako příliš drahou a komplikovanou záležitost.

Proto také začínají hledat jiná, pro ně přijatelnější řešení. A jako vinaři, co se snaží předcházet škodám na vinicích, se dnes zajímají o cloudové efekty, tzv. „cloud seeding“, v češtině „osévání mraků“. To zahrnuje primárně rozptýlení vhodných látek do oblaků za účelem změny srážkových vzorců, snížení krupobití nebo rozptýlení oblačnosti. Osévání mraků není pohádka, ani podvod. Fyzikální základ tu existuje, ale není to zázrak. Je to nouzový nástroj ochrany cenných hospodářských kultur (např. vinohradů) před účinky ničivého krupobití: fyzikálně smysluplný, ale omezený způsob, jak se přizpůsobit důsledkům klimatické změny. Princip tohoto potlačování krupobití spočívá v umělém vnášení ledotvorných jader, nejčastěji jodidu stříbrného (AgI) do oblaků, čímž se zvyšuje počet ledových krystalků a následně se zmenšuje velikost krup, které pak před dopadem na zem můžou částečně nebo i zcela roztát. Přičemž ve Francii vyvinutá metoda osévání mraků využívá pozemní sítě generátorů vírů k rozptýlení jader jodidu stříbrného ke kořenům stoupajících proudů v rozvíjejících se bouřích. Odkaz

Vzhledem k tomu, že oblast osévaní mraků závisí na rychlosti a směru pohybu bouře, jsou pozemní generátory instalovány na velkých plochách s kilometrovými rozestupy, aby pokryly co nejvíce situací. Různé studie ukázaly, že izolované a omezené působení na bouři nebude mít vliv a že systém ANELFA na velkých plochách, i když je složitější na implementaci, lépe odráží strukturální vzorce bouří. Pod vedením Národní asociace pro výzkum a boj proti atmosférickým krupobitím (ANELFA) probíhal dlouhodobý výzkumný a provozní terénní projekt, využívající pozemní generátory. A jak se nejen ve Francii, ale i ve Španělsku ukázalo, pokud se pozemní osev pomocí sítě generátorů provádí 3 hodiny před začátkem krupobití, energie krupobití se sníží zhruba o 50 %. Zde pro představu vortexový generátor na videu:

K očkování mraků jsme mohli u nás mít spolehlivější nástroj, než jaký představuje pozemní vortexový generátor, neboť v bývalém Československu byl v roce 1975 zahájen vývoj rakety METEOR proti krupobití. Jenže stranou a vládou byl v roce 1978 celý projekt odpískán (o tom bylo více v minulém článku Recepty na potírání sucha). Popravdě řečeno, při metodách cloud seeding se nedá krupobití úplně zastavit, ale jeho energii lze podstatně snížit. Například 1. července 2026 v Bulharsku, kde existovala hrozba vyskytujících se zde velkých, škodlivých krup o velikosti tenisového míčku, provedla Výkonná agentura pro boj s krupobitím (IABG) zásahy proti 95 nebezpečným oblačným buňkám odpálením raket proti kroupám: Odkaz

A navzdory mimořádně intenzivní bouřkové aktivitě v chráněných oblastech, pokud se tam vůbec vyskytly, dosahovaly kroupy běžné velikosti kukuřičného zrna nebo čočky, maximálně hrášku.